Gentleman v Moskvě

Tato kniha si svůj přívlastek bestseller - nejlepší kniha roku, podle několika renomovaných novin a časopisů, plně zaslouží. Na 470 stranách knihy jsem spolu s hrabětem Rostovem prožíval každý den jeho domácího vězení v hotelu Metropol. Autor mistrně popsal na několika lidských osudech pár desetiletí budování komunismu v Sovětském svazu po VŘSR. Není popisováno žádné násilí, gulagy, metody tajné policie, ale přesto čtenáře mrazí z toho, jaký osud potkal hraběte a jak je to vůbec možné přežít. Den po dni, rok za rokem se odvíjí jeho příběh a jemu blízkých několika osob. Závěr vyznívá docela optimisticky, asi i proto, že se nejedná o ruského autora, ale o Američana. A ti jsou spíš na ty šťastné konce. Smekám ale před tím, jak Amor Towles dokázal popsat poměry v tehdejší Moskvě, charaktery lidí, životní podmínky a systém, který po revoluci nastolili bolševici v SSSR. Za mě jasných 5*.

Ale ano, je to pohádka, ale ona se ani jinak netváří. Pohádka o boji za vnitřní integritu a důstojnost navzdory okolnostem, které byly ve skutečnosti asi mnohem krutější. A zrovna tak ruská aristokracie určitě nebyla zdaleka tak morálně ušlechtilá, jak ji reprezentuje hrabě Rostov. Ale Towlesovi nejde o realističnost, nýbrž o povzbuzení. Sentiment a "laskavost" odměřuje velmi zodpovědně, já osobně jsem ani na okamžik neměl dojem citového vydírání. I když uznávám, že každý má práh tolerance vůči pohádkám jinde, a ve světle toho, co se tehdy na Rusi doopravdy dělo, se tímhle nepravděpodobným příběhem může cítit snad i uražený. To ale není můj případ, na mě román zapůsobil přesně tak, jak to asi autor zamýšlel.