Gannibal 4

Iritující styl chování a mluvy obyvatel je zpět. Naštěstí je to vyváženo velmi napínavým dějem.

Masaaki Ninomija svědomitě posouvá děj neustále kupředu, zároveň však rafinovaně neprozradí nic, co by si čtenář už nedomyslel dávno. Situace se každopádně čím dál víc vyostřuje a co zpočátku bylo mlhavě nejasné, začíná nabývat šílenými detaily. Naneštěstí je v tom policista Daigo Agawa nadále zcela sám, což zásadně zužuje jeho možnosti. Přesto se nenechává zastrašit a s tvrdohlavou odhodlaností je rozhodnut zabránit možné tragédii. Přitom tím nejděsivějším na Gannibalu nejsou explicitní záběry na požírání živých či mrtvých, ale dokonale vybudovaná atmosféra zdegenerované vesničky na konci světa, v níž mají tradice z dob šóguna Klacka mnohem větší váhu než obyčejný lidský soucit. Hrůzná na tom je především podvědomá jistota, že tentokrát „pravda a láska“ nad „lží a nenávistí“ nemají nejmenší šanci na úspěch. Jediné, co mi tak kazí výsledný dojem je skutečnost, že do konce zbývá ještě devět knih. Neznervózňuje mě ani tak ten počet, jako spíš časová prodleva, než všechny postupně vyjdou.