Gannibal

Atmosféra začíná houstnout ještě víc než v předchozím díle, setkáváme se s novými postavami a odhalují se nové hrůzné skutečnosti. Přišlo mi, že iritující chování postav se v tomto díle lehce zmírnilo.

Atmosféra houstne, a i když se vlastně nedozvíme nic nového, jednotlivá odhalení dávají tušit děsivé souvislosti. Masaaki Ninomija hraje rafinovanou partii, kdy do posledního okamžiku netušíte, komu věřit; takže cokoliv se dozvíte, podvědomě berete s rezervou. S blížícím se finále je však jasné, že policistu Agawu nečekají dobré časy. O to je sympatičtější, že se hrdina nestaví do role oběti a aktivně dává najevo, jak moc by jej vesničané podcenili, kdyby k němu přistupovali jako k obyčejné měšťácké nule. Čím dál víc se ukazuje, že být pod tlakem je něco, co Agawu vnitřně uspokojuje, naneštěstí přitom dost často zapomíná, že má mladou ženu a maličkou dceru. A právě o ty máte v důsledku největší strach. Gannibal nezklamal ani třetím dílem. Sice jsem i tentokrát skřípal zuby nad odfláknutým pozadím, kdy autor upravuje v grafickém programu fotografie, aby si zjednodušil práci, ale rozčarování vynahrazuje perfektně gradovaným hororem, jemuž momentálně chybí jediné – krvavé vyvrcholení.