Frieren Když jedna cesta končí

Stale netusim, jak se k tomu postavit, ale neskutecne me to bavi.

Druhý díl je možná ještě lepší, protože je mnohem víc prostoru na práci s tím, jaký je tady využívaný koncept vyprávění. Protože na konci prvního dílu jsme skončili na začátku stejné cesty jako před lety... Protože ono to funguje skvěle. Frieren má možnost porovnávat jaká byla, co jí (pokud) formovalo tehdy a jak na stejná místa nahlíží nyní. Takže opět máme spoustu pohledů na starou bandu, versus situace a novou bandou, protože k Frieren a Fern se nyní přidal Stark. Bojovník, který je tak trochu srab, ale je fajn pozorovat, jak si uvědomí věci a stane se z něj konečně učedník hodný svého mistra. Takže se dočkáme cestování, mouder, boje. Prostě i druhý díl je prostě tak skvělý, jako byl ten první tím způsobem, který přesně pochopí jen ten, kdo četl taky...