Frieren Když jedna cesta končí

Co se stane, když hrdinské dobrodružství skončí? Když je mír nastolen, padouch poražen a družina se vrátí domů? Pro dlouhověkou elfku Frieren, jejíž životní rytmus plyne jinak než u lidí, to byl jen krátký, zanedbatelný úsek cesty. Zatímco její druhové stárnou a umírají, ona se znovu vydává do světa – tentokrát ale (alespoň z počátku) sama. A s jiným cílem. Manga mě už od počátku překvapila svou hloubkou a propracovaností, kdy dbá na vývoj postav i vztahů, ačkoliv k tomu má poměrně malý prostor. Představuje nám hlavní hrdinku Frieren, která jakožto dlouhověká elfka ve společnosti lidí působí tak nějak divně, odtažitě, bez emocí. Sama totiž tok času vnímá jinak, tak jako vlastně celý svět. Manga tak nastoluje řadu témat a otázek, které rozvíjejí psychologickou rovinu celého vyprávění. Velmi umě pracuje s tím, co chce čtenáři přímo na panelech zobrazit a co nechá v pozadí si domyslet. Proto i třeba takové akční a soubojové scény jsou ukázané jen z té části, která zobrazuje růst postav nebo posun příběhu - není potřeba ukázat každý švih mečem. Celé toto vyprávění přeci jen něco odhaluje. Ve Frieren, ač pro ni tak krátká dobrodružná výprava, přeci jen něco zanechala. Lehký melancholický podtón smrtelnosti všech lidí rozbourávají některé momenty, jako třeba elfčin koníček ve sběru kouzel. Jakýchkoliv kouzel. Kresba je přehledná, čistá a promyšlená. Dokáže odlišit časové roviny a neztratit čtenáře. Vizuálně potěší svojí propracovaností a detailem. Nekrácenou recenzi na 1 a 2 svazek naleznete zde: https://dragell.cz/jamada-kanehito-abe-cukasa-frieren-kdyz-jedna-cesta-konci-svazek-1-2/

Zaprvé: NUTNĚ CHCU DALŠÍ DÍL!!! Za další nebude, jelikož už mě nenapadá jak to všechno zformulovat. Jednu věc ale jistojistě můžu říct. A to je to, že se mi to fakt líbilo. Vždycky když Frieren byla jako:,, He? Jsi nějak zestárnul nee?" nebo ,,Tak teď mám v plánu kolem sto let hledat kouzla. Uvidíme se brzy!" nebo taky ,,Neee! Vždyť já ho vůbec neznám! Strávila jsem s ním jen deset let!", rozletěl se mi úsměv po tváři. Bylo to tak úsměvné :) Umožnilo mi to trochu nahlédnout do života nesmrtelných/hodněmocdlouhověkých a to je přece velké přání naší většiny...ne snad?? Další body rozhodně uděluju za originalitu. Většina mang a webtoonů se teď drží reinkarnace, ale za mě se to už malinko opotřebovává. Ale to je jedno. Moje nejoblíbenější postava je (teda spíš byl) ten modrovlasý chlápek. Ve skrytu duše si myslím (spíš zoufale doufám) že obživne. He. P.S.: Ta Frierenina lenost je boží!!