Fotbalový král: Pépi a Handa

Takže jsem se po 4 knihách utvrdila, že pan Žáček neumí psát knihy pro děti, dětem jakéhokoliv věku nerozumí a… jestli rozumí fotbalu, to nevím, tomu totiž zase nerozumím já. Už tu (naštěstí) nejsou žádná hloupé, otevřeně sexistické či latentně xenofobní narážky, zato nám tu zůstal čistý literární brak (a COVID), Nepomohla změna POV – příběh už nesledujeme Pépiho očima a nejsme oblažování jeho rozumy, ale prostou er-formou zaměřenou na Haničku, což mi přišlo nudnější než obvykle. I ilustrace mi jaksi pocitově přijdou horší, i když je dělá pořád ten stejný člověk. Dějově je to pořád to stejné, takže o ničem, jen ve fotbale začala válet Handa ostříhaná na krátko. Co je poselstvím té knihy? Neustále se tu přiživuje nepřátelství mezi klukama a holkama, vztah mezi Haničkou a Pépim je bizarní od počátku, tentokrát veškerou sebeúctu zahodila Hanička, dolízá za Pépim, který nejen že dal přednost fotbalu, zapírá ji i před svými “kamarády”, nechá je, aby se jí posmávali a prostě se celkově chová jako pitomec. Ale ona je na něj odhodlaná čekat, protože *L*Á*S*K*A*. Toxic af. Nehledě na to, že Hanička je jako postava šíleně nekonzistentní, mění povahu ve všech dílech, jak je zrovna třeba, a mentálně většinou vůbec neodpovídá deklarovanému věku. (Do toho ještě ta “zápletka” s Hassanem, který se projeví jako naprostý ubožák, ale Pépi se s ním navzdory tomu, že mu valil do holky a ještě mu o ní lhal, hodlá pořád kamarádit. Prostě ani Hassan z toho nemohl vyjít dobře, jako opravdový kamarád pro oba, jako by žádná postava nemohla v ničem zastínit Pépiho.) Jinak samozřejmě Handa jede, Handa válí, sází jeden gól za druhým… pokud náhodou na hřišti není i Pépi. Realističnost prohrává na góly tak 45:0 sice už od první knížky, ale s každým dalším dílem je to absurdnější a absurdnější. Pépi i Handa samozřejmě dávají většinu gólů a na ten zbytek alespoň nahrávají. Úsměvné mi přijde, že v holčičím týmu to nebaví ani Handu, ani spoluhráčky, když ona sama nasází klidně 15 branek za zápas, ale když to samé dělá v klučičí soutěži Pépi, je hvězda a hrdina týmu a baví to všechny. Samotný fotbal je tu představen jako extrémně toxické prostředí, ve kterém bují šikana, nulový týmový duch nebo nějaká kolektivní zodpovědnost. Jen samé nadávky, tlak na výkon, nevraživost, spoluhráči tě berou jen dokud dáváš góly, jinak jsi odpad a ani na tebe nepromluví. WTF. Jako motivace pak má sloužit řvaní, shazování, posměšky a nadávky… prostě nádhera. Jestli to takhle vypadá v reálu, potěš koště, v takovém prostředí bych svoje dítě teda nenechala.