Fanouš Tři úkoly pro Klytoru

Jestliže jste s Fanoušem ještě nikdy neměli tu čest, vězte, že jeho krátké epizody se objevují v různých podobách na českém trhu už od roku 2001, ovšem delších příběhů v samostatných albech jsme se dočkali teprve teď (tedy 2012). A právě Tři úkoly jsou druhým z nich. Tento jedenáctiletý hypergénius likvidující paranormální sajrajt je odpovědí na všechny superhrdiny ze zahraniční konkurence, kteří v tom ovšem zdaleka neumí chodit s takovou grácií, jako on. Podobně jako v předchozím díle, ani zde nelze moc pátrat po konkrétní dějové lince, především proto, že se jí sám autor snaží persekučně natrhnout anál. Zápletka jednoduše běží samospádem, dokud jí stačí dech. Přičemž Dan Černý si nebere servítky a nebojí se parodovat všeho a všechny. Jeho humor je prost jemných narážek, ale zároveň nesklouzává do fekální roviny a bláznivou estrádu podtrhuje hravá kresba, která dokáže rozesmát za každé situace. Fanouš je prostě bezkonkurenčně svůj, a komu se to nelíbí, koleduje si o motorovku do hlavy.

Po zombie masakru v Továrně zkázy tady máme divokou hipísáckou jízdu vesmírem, proti které byla cesta na Woodstock úplný hudební tábor. V hlavní roli je tentokrát Klytora, která se setká nejen s obludami tak příšernými, že i Blátotlačka z Traalu je proti nim úplný milouš, ale také s nadrženým ropušákem a žhavou čarodějkou popíjející Absint. Oproti předchozí knize obsahují Tři úkoly pro Klytoru pár pěkných komiksových odkazů, ale scénářem jsou za Továrnou zkázy kapánek pozadu. Jde zde spíše o navazující vtipné momenty a nápady. To samozřejmě není nijak na škodu a pořád je to parádní zábava.