Everything was Beautiful and Nothing Hurt

Fredrik Backman mínus humor rovná se Ben Reeves. Celé je to takové to klasické domácí citové vydírání, občas tomu trochu spadne řetěz a leccos odhadnete dopředu, ale špatné to není ani náhodou a hned po dočtení mám pocit, že by si to někdy v budoucnu zasloužilo přečíst znovu.

Jsou knihy, které vezmou téma smrti a udělají z něj něco těžkého a bolestného, a pak jsou knihy jako Všechno bylo krásné a nic nebolelo, které z téhož tématu udělají tichou, laskavou meditaci o životě. Travis je na první pohled obyčejný mladý muž v džínách a tričku – jenže jeho prací je doprovázet lidi v jejich posledních chvílích, naslouchat jim a nikdy se nesnažit změnit osud. Ben Reeves z něj vytvořil postavu plnou stoické laskavosti a jemné naivity, která mi učarovala hned od první stránky. Když se do Travisova uzavřeného světa vloudí sousedka Dalia a její dcery Layla a Neda, sledujeme, jak se křehce a postupně učí, co znamená mít někoho rád i s vědomím, že o něj jednou přijde. Kniha nešetří emocemi, ale nikdy jimi nemanipuluje – je to příběh o vděčnosti, o přijetí konce a hlavně o naději, že i po té největší ztrátě je možné začít znovu. Nadčasový, moudrý a nesmírně lidský příběh, který zasáhne každého, kdo někdy někoho miloval a bál se ho ztratit.