Eli

"Jsou pryč," pronesu, abych slyšel, jak ta informace zní. Je sladká a hřejivá. "Ano," přikývne táta. Není to má první knížka od těchto autorek. A stejně jako ty předchozí, tak i tento příběh dvou zlomených kluků bude v mé hlavě ještě hodně dlouhou dobu. Klobouk dolů a velký obdiv pro Sam a Alexe. Samozřejmě i pro Nata a Eliho. Ani jeden z nich to nemá jednoduché, a cesta pro další den, natož pak k budoucnosti je náročná. Ale oni mají jeden druhého a s tím, kdo tě miluje, se překonává vše vždy snáz. Knížku nebylo lehké číst, já jí mohu však jen doporučit.

Eli je už třetí kniha, kterou jsem od autorek četla. Z jejich tvorby mě zatím nejvíc oslovilo Nocturno pro Erika, které mě bavilo výrazně víc. I tentokrát jde o romantický příběh se silnými tématy. Jeden z hlavních hrdinů bojuje se závislostí na drogách, druhý si nese následky těžkého traumatu a rozsáhlých popálenin. Autořky otevírají i další bolestivá témata a ukazují, jak si dva zlomení lidé mohou navzájem pomoci. Přesto jsem měla místy pocit, že jedna závislost jen nahrazuje druhou – tentokrát závislostí na druhém člověku. To na mě nepůsobilo úplně přesvědčivě. První polovina knihy mě bavila. Děj měl spád, postavy byly zajímavé a byla jsem zvědavá, kam se jejich příběh posune. Ve druhé části se ale podle mě začaly emoce zbytečně opakovat a příběh by výrazně prospěl, kdyby byl kratší. Neustálé rozebírání pocitů, výčitek, obav z opuštění a nekonečné ujišťování o citech na mě už působilo spíš únavně než dojemně. Poslouchala jsem audioknihu, a tam se tento problém projevil ještě víc. Zejména kapitoly z Eliho pohledu často jen znovu převyprávěly předchozí události a podrobně rozebíraly jeho emoce. Ke konci už jsem si přála hlavně to, aby příběh dospěl do cíle. Nemyslím si, že je Eli špatně napsaná kniha. Jen mám pocit, že autořky tentokrát až příliš tlačily na emoce. Místo aby mě dojímaly, postupně ve mně vyvolávaly spíš únavu. Za mě je to zatím nejslabší kniha, kterou jsem od nich četla, přestože její první polovina mě opravdu bavila.