ELEANOR je úžasně vystavěná postava, kterou si postupně zamilujete. SE svým asociálním chováním, jedinou přítelkyní – lahví vodky, prací v kanceláři, obnošenou koženou vestou a kabelou na kolečkách není určitě oblíbenou kolegyní ani ideální knižní hrdinkou. MÁ v sobě hluboko skryté trauma z dětství, které postupně odhaluje jak čtenáři, tak i sobě. VÁŽNĚ by chtěla žít normální život, v normální rodině, zažít lásku, objevit přátelství a vypořádat se s minulostí. SKVĚLE a čtivě vypráví svůj příběh, který je nabitý emocemi, a přitom není sentimentální, který je smutný, a přitom i humorný, který je o osamělosti, ale i o přátelství, důležitosti dotyků a drobných pozorností. Jsem ráda, že jsem se s Eleanor seznámila a doporučuji to i Vám.

Od této knihy jsem měla opravdu velká očekávání. Viděla jsem na ní spoustu pozitivních ohlasů a byla jsem opravdu zvědavá, co na ní řeknu já sama. Vystoupila jsem ze své čtecí rutiny romantických příběhů a pustila jsem se do Eleanor a jsem za to opravdu vděčná, protože tahle kniha je tak krásná, i když obsahuje dost bolesti. Eleanor jako postavu jsem si opravdu zamilovala. Eleanor je totiž jedinečná. Je jí úplně jedno, co si o ní, kdo myslí. Bavilo mě sledovat svět jejíma očima. Nebála se říct, co si myslí, i když to někdy nebylo příjemné. A přesně to jsem si na ni cenila nejvíc - její odvahu. Eleanor si prošla neuvěřitelných vývojem. Autorka nám během vyprávění dávala náznaky toho, co se v Eleanořině životě kdysi stalo, ale vlastně nechala Eleanor samotnou, aby nám to řekla ve finále sama. Strašně se mi líbilo budování přátelství mezi ní a Raymondem. Bylo to tak krásné a čisté. Kniha na mě opravdu zapůsobila. Byl to opravdu krásný příběh, ale když jsem se dostala do hloubky, bylo mi Eleanor opravdu líto skrz to všechno, co se jí stalo. I tak si ale myslím, že se má Eleanor vážně skvěle.