Eleanor se má vážně skvěle

ELEANOR je úžasně vystavěná postava, kterou si postupně zamilujete. SE svým asociálním chováním, jedinou přítelkyní – lahví vodky, prací v kanceláři, obnošenou koženou vestou a kabelou na kolečkách není určitě oblíbenou kolegyní ani ideální knižní hrdinkou. MÁ v sobě hluboko skryté trauma z dětství, které postupně odhaluje jak čtenáři, tak i sobě. VÁŽNĚ by chtěla žít normální život, v normální rodině, zažít lásku, objevit přátelství a vypořádat se s minulostí. SKVĚLE a čtivě vypráví svůj příběh, který je nabitý emocemi, a přitom není sentimentální, který je smutný, a přitom i humorný, který je o osamělosti, ale i o přátelství, důležitosti dotyků a drobných pozorností. Jsem ráda, že jsem se s Eleanor seznámila a doporučuji to i Vám.

Knihu jsem četla do výzvy 2024 (úplně poslední kniha kterou jsem ten rok přečetla) a děkuju za to, protože jinak bych na tento skvost nenatrefila. Eleanor mi rychle přirostla k srdci a moc jsem jí fandila. To, že byla zvláštní, mi vůbec nevadilo. Postupně přes náznaky odhalujete, proč taková je. A to tajemství Vás udržuje po celou dobu zvědavými. První polovina knihy byla humorná, takže jsem se i dost bavila, ale pak přišla ta druhá polovina a já jsem ten zlom nečekala. Musela jsem to rozdýchat, knihu odložit a připravit se na další čtení. Oceňuji jak je v knize vyobrazená terapie. Jako budoucí psycholožku mě potěšilo, že se to přiblížilo realitě, i když je to zde podáno zrychleně. Zrychlení pokroků na terapii ale chápu, protože jinak by se kniha táhla. Rozuzlení na konci jsem také nečekala (hovory s matkou). Ale jsem ráda, že Eleanor našla odvahu a začala svůj život řešit. A k tomu potřebovala cítit, že někomu na ní záleží.