Eating Animals

Věděla jsem, že s touhle knihou budu mít problém. Proto jsem její četbu stále odkládala? Nejspíš jo. Asi jsem nějak podvědomě tušila, že jako všežravec (asi jsem mezi komentátory jediná) nebudu mít problém knihu přečíst. Ale napsat sem komentář, to bude oříšek (mimochodem, skoro na všechny z nich mám alergii, takže by mi odpadla důležitá složka stravy, kdybych se rozhodla pro vegetariánství). Protože ten, kdo nejí maso není automaticky netyran (čti lepší člověk). Přestože se to spousta jednostranně zaměřených prací snaží naznačit. Fajn, ne naznačit, prostě to tvrdí. A tečka. Jiný názor přes své klapky nevidí. No, a moje dilema, zda být krotká nebo mlžit, abych nena€&@la ani jednu ze skupin, je pryč. Protože já vám povím tajemství. Ti všichni co jí maso, ví i tak dost věcí (a těm kterejm je to u zadku, můžete napsat klidně milion knih a natočit milion snímků, budou to mít u zadku stále) a stále to dělají. Proč? Protože to je jejich volba. To je stejné s kouřením. Oni ví, že to není zdravý, ale i tak to dělají. Proč? Proč, sakra, ne?! Ale než se na mě úplně nas€@€te, tak ještě jedno přiznání. Jsem proti zabíjení zvířat pro zábavu a sport. Nejsem proti zabíjení zvířat při nadbytku (protože následky by byly katastrofální). Čili hned po přečtení pár komentářů jsem měla obavy z jednosměrného zaměření knihy. Že to je pro vegetariány/vegany, kteří se budou usvědčovat akorát o tom, jak jsou lepší, když nejí maso. No, je to tak napůl. No, teď už raději ke knize. Ať se znaky vejdu do jednoho komentáře. Jde vůbec oddělit zda je kniha dobře napsaná a přináší hodnotné informace a svoje životní přesvědčení? Určitě to jde, ale v rámci hodnocení této publikace? Je to kniha (teď už na 100%) vegetariána pro vegetariány, ale nechává se tam ta šedá zóna, kdyby to náhodou dostal do ruky i někdo jiný. Proto se mi libilo, že není jenom o tom jednom (jak může někoho mylně napadnout z názvu knihy), ale dívá se na věc komplexně. Veškerá strava nás lidí na základě svých vlastních životních zkušeností. Je to víc beletrie s příklady v praxi a podstatnými body k pochopení, než klasická literatura naučná. Což je fajn, takhle se kniha dostane k víc lidem. A o to jde především. Za mě bylo důležité celé sdělení knihy: "Sami se po přečtení rozhodněte." Protože ono ani to vegetariánství (následky získávání neživivočišneho základu pro jejich stravu jsou taky velký) není tedy úplně neškodné a pro stále dost lidí je důležitá cena, proto nejdou do alternativních zpísobů (i když, co je "alternativní" a pro koho, že?). Pokud si chcete přečíst nějakou knihu, po které přestanete jíst zvířata, tak si přečtěte něco radikálnějšího, o to téhle knize podle mě ostatně nejde. Jak jsem psala. Volba je na každém. Ale třeba za sto let bude všechno jinak. Vždyť už teď je normální venčit prase mezi paneláky a domácí mazlíčci se přece nejí. Vážně by mě zajímal standard společnosti za pár stoletích. Třeba v té době už budou lidé jíst jenom přírodní kostky s proteiny a nás budou mít za barbary. Hlavní je všeho střídmě. Obilí se pěstuje, aby se z něj něco vyrábělo. Na tom nic špatného není. Zvířata se chovají, aby z nich bylo jídlo. Na tom nic špatného není. Ale zvolit si eticky a lidský postup k získávání svojí stravy, to je něco jiného. Kvůli tomu není třeba něco vynechat. Jenom koukat, co do té pusy strčíte. Ale opravdu, ale opravdu vážně mi nesedla jedna myšlenka z knihy. Když já nebudu jíst zvířata, ale zároveň se budu snažit, aby se zvířata (všechna) chovala (a zpracování) v dobrých podmínkách. Ok, já toho docílím. Tím padnou důvody? Když budu vědět, že 100% masa má "zdravý základ", znamená to, že jsem dosáhl svého cíle snažení. To je dobře. Ale znamená to zároveň, že v ten moment začnu zase zvířata jíst? Za mě je tohle přemýšlení schizofrenní. Ale momentálně jiné řešení není. A pokud jo, a veškerý chov zvířat by se zrušil, je mi jasný, že světová krize by nastala v obrovském měřítku. Dobře shrnutá fakta. Čtivě psané. No, co napsat dál přesně nevím. Sice těžko vyzradit spoilerem děj (ha ha, to jsem dnes vtipná), ale lepší představu si uděláte přečtením knihy než čtením zdejších komentářů ;) Za mě jsou tedy podstatné tyto body, které aplikuji ve svém životě: - jíst co nejvíc lokálních potravin... - jíst co nejvíc sezónních potravin. Prostě květák není celý rok. A když jsou cukety, tak prostě lezou i ušima, přestože každý rok máme jenom dvě rostliny, ale vypadají vždy jako Adéla... - starat se o to, co jím, pokud cokoliv jím. Ano, já si klidně zaplatím 40 kč za 10 vajec, vedle kterých leží plato 30 vajec za 55 kč, protože znám rozdíl... - neplýtvat žádným jídlem, živočišného ani rostlinného původu... - motto "Co je moc levný, má podezřelý původ" za každé situace... - když to chceš sníst, nepojmenuj to a nehraj si s tím. Ano, jako malá jsem měla za domácí mazlíčky králíčky a slepičky, a trvalo mi docela dlouho, než jsem pochopila, že neutekli ani nebyly staří a umřeli. Což bylo trauma, které jsem zpracovávala hodně dlouho... V kontextu těhle bodů a všeho co vím, umím si představit život bez masa? No, vzhledem k cenám věcí ho jím už tak jako tak stále méně častěji než dřív, takže vlastně umím. Všechno souvisí se vším. Ale vynechat jednu složku potravy je svobodná volba. Nikomu nic nebrat ani nenutit. Ale zatím jenom pokud by mi to bylo zakázáno ze zdravotních důvodů. Jenom při čtení nezapomeňte, že autor je romanopisec, ne odborník, takže si může dovolit k faktům přidat svůj názor životní zkušenosti. Což z knihy dělá kousek, který přečtěte bez problémů jako román, ne literaturu naučnou. A oceňuji jeho přístup. Nad tímhle musel strávit hodně času...

Foerovu studii jsem poprvé četla hned, jakmile se objevila na našem trhu. Od té doby ji mám po ruce, abych si ji tu a tam opět prolistovala. Když se mi dostala do ruky, byla jsem už přes 20 let vegetariánkou. Jak se říká, Foer přesvědčoval přesvědčeného. I když vlastně nepřesvědčoval. Sám teprve hledal svou cestu. Nicméně když jsem si ji kupovala, měla jsem pochyby, co ještě nového mi může sdělit. Zejména, když se dotýká výhradně amerického farmářství a masného průmyslu. Mnoho, jak jsem rychle pochopila. Pořád ještě nejsem na cestě k veganství, i když tato možnost mnohdy rezonovala v mé hlavě. Naprosto ale chápu vegany v jejich rozhodnutí. Moc ráda bych kupovala mléčné produkty z ověřené farmy, kde zvířata mají normální denní režim, dostatečný životní prostor a nežijí ve stresu. O krutém, mnohdy krvavém zacházení ani nemluvě. Tohle asi bude ještě dlouho hudbou budoucnosti, získávat produkty z farem, kde zvířata mají normální život a rychlou, bezbolestnou smrt. BIO produkty, obávám se, jsou nejednou jenom drahou marketingovou bublinou. Za připomínku stojí trefný, jakkoli nikterak nový, Foerův poukaz na kulturní podmíněnost vztahu ke zvířatům: Francouzi zbožňují psy a občas jedí koně. Španělé zbožňují koně a občas jedí krávy. Indové zbožňují krávy a občas jedí psy. Tak proč by Američané a Evropané nemohli dělat to, co je a bylo rozšířené v mnoha světových kulturách, tedy jíst psy a kočky – přinejmenším ty z útulků, které bychom jinak museli utratit...?