Dvůr křídel a zmaru

Už jen držet pokračování své nejoblíbenější série bylo svátkem a kdybych mohla obětovala bych i spánek, zároveň jsem si ji však chtěla vychutnat. Neboť do dalšího dílu série je pořádně daleko. Navíc a to je nejstěžejnější asi nebude v čele s mou milovanou ústřední dvojicí. To ale nic nemění na faktu, že jsem již začala odpočítávat ty nekonečné dny do vydání. A jaký byl závěrečný díl první části tohoto příběhu: Dokonalý, dech beroucí, vroucí, strhující, vtipný, vášnivý a temný... Zápletek bylo hned několik, autorka si s příběhem opravdu pohrála, překvapovala, zachovávala vysokou kvalitu a hlavně nám dala možnost být a bojovat s těmi nejúžasnějšími postavami a to nejen hlavními. Přemíru oříškových očí, jí jako někdo se stejnou barvou odpustím:). Mnoho nastíněných dějů i budoucích vztahů nabízí nepřeberné možnosti. Tahle série má ještě hodně co říci. Netušila jsem, že si ji celou, tak zamiluji, ale stalo se! Rhysand bude vždy mým hrdinou číslo jedna, silně pochybuji, že se mu někdo vyrovná, alespoň v mých očích! Opravdu doporučuji!

NÁDHERA :-) A VELKÁ POKLONA

!!!OBSAHUJE SPOILERY!!! RANT (bude to hodně dlouhé a ne zcela konstruktivní, psáno v záchvatu vzteku) Tak jo. Musím s lítostí oznámit, že tenhle díl mě velmi zklamal a otevřel mi oči. Hlavně ten konec, ta poslední hlavní bitva. Proboha. Začnu tím, že na knihu jsem byla nahajpovaná na maximum. Začátek byl celkem slibný. Feyre v roli špióna mě zaujala a rozhodně jsem čekala, že infiltrace dvora potrvá déle než 1/4 knihy. Co mi přišlo dost absurdní je, jak v pohodě zneškodnila ne jednoho, ale rovnou dva Hybernovy poskoky se stovkami let výcviku a zkušeností a ještě vyvázla bez zranění. Na druhou stranu to aspoň autorka neprotahovala, i když si myslím, že by se z toho dalo vymáčknout víc. Hlavně když další 2/4 knihy byly prakticky o ničem. Samozřejmě, byly velké přípravy na finální bitvu, tápání za Hybernem a zoufalé shánění spojenců, tohleto tamto. Mohlo to být i zajímavé, kdyby autorka nepopisovala naprosto zbytečné věci. Samozřejmě, že romance je důvod, proč tuhle sérii čtu (kdyby ne, tak na tohle ani nesáhnu), ale tohle má být finále a čekala jsem hodně akce, protože se schyluje k poslednímu boji. Intimních scén jsme si ve dvojce užili až až, tak bych čekala, že autorka tu trochu ubere páru a zaměří se na příběh. V 2. díle se mi vztah Feyre a Rhysanda líbil hlavně proto, že to bylo o jeho budování, ale v tomhle díle už jsem jen koulela očima. Z Feyre se stala perfektní bytost, umí ovládat všechny "dary" s minimálním tréninkem a snadno zvítězí nad vílami a bytostmi se staletími zkušeností. A Rhysand? Ten jako by se jí složil k nohám a upřímně... Myslela jsem, že bude mít větší charakter. Je perfektní, což ho dělá povrchním a primitivním, takový Mary Sue (stejně jako Feyre). Líbí se mi, že je jejich vztah má být založený na rovnosti, ale tady mi už přišlo, že rozhoduje hlavně Feyre a Rhys jen tak nějak stojí vedle ní. Chápu, že Sarah J. Maas chce mít silné hlavní hrdinky, ale tady je to opravdu přehnané. Navíc Rhys má přes 500 let zkušeností a Feyre sotva dospěla. Ještě bych měla dodat, že celá tato série se VELMI podobá druhé sérii této autorky. Jakmile začnete hledat podobnosti, nacházíte jich víc a víc. Mimo jiné jsem doufala, že více místa v knize dostanou vedlejší postavy, ale snad se dočkáme v příští knize. To všechno je ale to nejmenší co mi na knize vadilo. Poslední 1/4 knihy, samotná velká konečná bitva.. já nemám slov pro to, jaká hovadina to byla. A je mi líto, že to tak musím nazvat, ale to se opravdu nedá popsat jinak. Řekla bych, že to bylo předvídatelné, ale takový průser jsem fakt nečekala. [Následuje zdlouhavý rant (spíš jeho zbytek), ve kterým už neřeknu mnoho nového.. spíše jen komentuji děj] Když už to vypadá, že jde všechno do háje, "překvapivě" se objeví spojenci, aby odvrátili jasnou porážku. Na to si ale ani nemůžu stěžovat, protože bylo samozřejmé, že se to stane. Když ale začíná jít znovu do tuhého, objeví se v tom nejpříhodnějším momentu DALŠÍ spojenci + miliony DALŠÍCH od nějaké královny, o které předtím byla jen mimochodem zmínka.. myslela jsem, že o ní třeba budeme mít menší arc. Jo a samozřejmě je nevedl nikdo jiný, než Feyrin otec, aby všem ukázal, jaký je hrdina. Já si myslela, že byl mrtvý, ale v této knize je zmrtvýchvstání hned několik. Obličej už mě bolí od všech těch facepalmů. Mimochodem, je samozřejmostí, že na vyprávění celé životní story, když se konečně potkají staří dobří frendíci, zatímco všude kolem probíhá masakr nejvyššího stupně, je času vždy dost. Pak začala série "nečekaných" a absurdních událostí, na které můj slovník už nestačí, počínaje "úctyhodnou" smrtí nejstaršího a nejzkušenějšího víláka, krále Hybernu. Toho si nepodá nikdo jiný než sestry Feyre. To bylo opravdu epické a nečekané. Jedna ho jakoby mimochodem probodne a druhá mu UTNE hlavu a to ani jedna předtím nedržely jakoukoliv zbraň. No, nestačím se divit. Jakmile se stanete vílou, tak jste neporazitelní? Když se Amren chystá obětovat pro ostatní, objeví se zcela "nečekaně" její milenec, aby se mohli dojemně rozloučit. To je samozřejmostí, rozloučit se před smrtí je přece slušné, nezáleží na tom, že okolo je pekelný chaos. Prostě se dostaneš ke své lásce a rozloučíš se. Její vztah s Varianem mi přišel hodně nucený a takový prázdný.. nezajímal mě. Jako by každý musel mít partnera. A když všechny nepřátele rozmetá, tak JAKOBY umírá. Ale nenechte se nachytat. Jo a mimochodem umírá i Rhys. Autorka se očividně snaží zneužít našich emocí a jak jinak toho dosáhnout, než tím, že sáhne na hlavního miláčka? HA, PRANK. Počkat, vy jste si vážně mysleli, že umře? A Amren taky? Tsk. To jste zapomněli na všemocnou sílu přátelství a lásky? Nemluvě o tom, že musíme dostat náš happy end. A hele, Lucien už tu je taky. Celou knihu jsem doufala, že to pro mě zachrání, ale autorka ho poslala do prdele a všichni máme happy end. Yay. Upřímně, tento smutný počin si ani nezaslouží tak dlouhý rant, ale potřebovala jsem to ze sebe vyblít. Doufám, že jsem se moc nedotkla fanoušků, přece jen jsem bývala jedna z nich, ale už mám opravdu dost.