Dve tváre krásy

Když jsem tuto knihu začala číst, vůbec jsem netušila, jak moc na mě zapůsobí. Je to úplně jiný svět, ale zároveň se v něm dá poznat i ten náš. Opravdu jsem se do příběhu začetla a nemohla jsem přestat. Hlavní hrdinky, hlavně Joni, mi byly velmi sympatické. Moc jsem jí přála, aby to nevzdala a zůstala odvážná. Myšlenka, že dívky musí splňovat určitá pravidla krásy, mi připadá úplně přehnaná – ale bohužel to v reálném životě často funguje podobně. Belle mi zpočátku připadala zvláštní, ale později jsem ji začala chápat a bylo mi jí líto. Každá postava měla svou hloubku a nic nebylo úplně černobílé. Líbilo se mi, jak kniha ukazuje, že krása není to nejdůležitější. Být sám sebou je mnohem důležitější než snaha být dokonalý. Donutilo mě to přemýšlet o tom, jak často se dívky mezi sebou srovnávají, a že bychom si měly více věřit a podporovat se. Styl psaní je velmi čtivý a vůbec ne nudný. Děj je napínavý, dojemný a občas i dost vážný. Některé pasáže jsem si přečetla i vícekrát, protože na mě velmi zapůsobily. Po dočtení jsem byla dojatá a zároveň trochu rozčilená, že společnost tak často nutí dívky přizpůsobovat se určitým očekáváním. Na druhou stranu mi kniha dodala odvahu a povzbudila mě. Myslím, že by si ji měly přečíst všechny dívky, protože díky ní mohou pochopit, že jsou krásné takové, jaké opravdu jsou. Na tuhle knihu určitě dlouho nezapomenu.

Myslím si, že tato kniha by se s přehledem mohla zařadit do povinné četby, jak už tu párkrát zaznělo, ale nejen pro dívky, ale i pro chlapce. Za mě by si tam taky našli svoje, aby viděli náš "pohled na věc" a trochu si občas srovnali své chování vůči opačnému pohlaví. V knize se nachází spousta úžasných myšlenek a žasla jsem nad tím, jak autorka vystihla dnešní svět a jak krásně jej zakomponovala do světa Doktríny. Hlavními postavami jsou tu Belle a Joni, dvě naprosto protikladné holky, každá z jinak fungujících rodin, ze začátku nemají vůbec nic společného a to jak se v průběhu knihy jejich vztah k sobě mění a tím i jejich názory na život je skvělý pocit sledovat. Můj názor je, že myšlenkou knihy bylo převážně to, abychom se jako ženy snažily cítit za každých okolností dobře, ať už jsme mladé, ve středních letech a nebo starší dámy. Ať už vyjdeme z domu namalované, v nejkrásnějších šatech z šatníku a nebo jen v teplákovce odlíčené s odpadky nebo na nákup. Hodně se tu psalo o rovnoprávnosti jako takové a s tím jsem hodně souznila. Nerada bych zde prozrazovala víc, takže za sebe mohu tuto knihu jen a jen doporučit!