Dvaadvacet fragmentů

Krátké úderné a výstižné povídky jsem přečetla jedna radost. Neuvěřitelně výborně vystihnuté charaktery postav v povídkách. Ač čtu více beletrii, romány, tak tyto povídky jsou opravdu povedené. Zlomek života každého z nich. Zachovali bychom se stejně ve stejných situacích? Z první povídky jsem byla trochu v šoku, v další jsem poznávala chování svých známých, v jiné jsem poznala svou rodinu. Skoro v každé postavě šlo najít chování lidí, které znám ze svého života. Je vidět, že autorka pozoruje své okolí a dokáže to využít ve svůj prospěch. Samozřejmě ne všechny úplně sednou, ale některé sedly jako zadek na nočník. Povídkové knihy jsou fajn, že nemusíte držet hlavní linku příběhu. Pokaždé jste někde jinde a s někým jiným. Dobré jako odreagování před spaním. Každý den jedna povídka podaná jedinečným autorčiným humorem. Na odreagování jako dělaný. Líbí se mi, jakým stylem autorka píše. Tato povídková kniha patří mezi moje oblíbené knihy povídek. Pro čtenáře povídek a českých autorů,moc doporučuji.

Před třemi lety jsem u jiné povídkové knihy Biancy Bellové (Tyhle fragmenty) napsala: „Líbil se mi úsporný styl psaní, takže krátké povídky mi často řekly víc, než by se stalo u mnohem většího rozsahu textu. Každá z nich má jedinečnou atmosféru…“ Platí to i tady. Jen bych dnes doplnila ještě jednu věc: obdivuju autorčinu lehkost. Ne ve smyslu povrchnosti, ale v tom, jak dokáže otevřít téma bez zbytečného vysvětlování.