Dva meče

R. A. Salvatore mě asi ještě nikdy nezklamal. Je spousta knih co jsem od něj ještě nečetl ale už teď se na ně těším. Lovcovi čepele jsou napínavé a plné akce. A já osobně oceňuji rozmanitost hrdinů jak kladnych tak záporných. Forgotten Realms doporučuji každému kdo si chce přečíst kvalitní fantasy.

Během čtení posledního dílu této trilogie, mi autor způsobil několik menších srdečních kolapsů, takže mi dluží opravdu velkou čokoládu. Přiznávám, že se mi vůbec nelíbilo jakým směrem se děj upíná, hlavně v případě elfky Inno... Invo... no prostě té zatracené elfky. :D Pořád jsem se ptala, jestli se mě autor snaží jako naštvat či co. Naštěstí to ale včas ukočíroval správným směrem. Zamilovala jsem si tady trpaslíky, což jsem si teda myslela, že už víc nejde, ale oni mě stejně vždy přesvědčí. Rozhodně jsem s nimi oplakávala jejich ztráty a vrtěla hlavou nad Galenem (ten chlap byl ale osina v zadku!). Bála jsem se o životy svých oblíbenců, ale naštěstí to všichni přežili. Páni, ještě teď jsem z toho v šoku, to se totiž obvykle nestává. Vzhledem k tomu, že mi kamarád pořád tvrdí, že se teprve začnou dít věci, tak se dalšího čtení nemůžu dočkat, a zároveň se ho šíleně bojím, páč mám obavy, co všechno autor zase mým oblíbencům provede. A kolik jich to přežije. Nicméně, Salvatore mi opět dokázal, že prostě umí a jeho knihy jsou právem v mé knihovně na čestném místě. A závěrem snad jen: "Hehehe!" :D