Mečové moře

Mečové moře je, na rozdíl od Páteře světa, opět v "pořádku". Tedy napsaná podle Salvatoreho stylu. Netřeba psát více.

Po předešlém díle, který mě dost zklamal, jsem na hodně dlouhou dobu Drizzta a jeho společníky odložila. Myslím, že to bylo asi dobře, protože o to víc jsem si knihu užila. Sice mi chvíli trvalo, než se mi vybavilo vše, co se v předešlých dílech odehrálo, takže čtení začátku bylo trochu křečovité, ale nakonec vše zase zapadlo tam kam mělo. Miluju tuhle partičku a jsem ráda, jak se to nakonec vyvrbilo i co se vztahů týká. :) Opět mě Drizzt přitáhl ke svým dobrodružstvím a zavedl mě na nebezpečné výpravy. Navíc mě u tohohle dílu tak strašně vytrolil kamarád, že mě v podstatě donutil to přečíst v rekordním čase. :D