Český Atreides hodnotí Dunu: Závěrečná část Caladanské trilogie je opět velmi čtivá, ale mám k ní několik výtek. Tu první jsem použil již u minulé knihy, kdy jsem napsal, že knihy měly být maximálně dvě. Autoři se pak navíc rozhodli, že se budou předhánět v tom, kterou postavu vystaví více akce nebo utrpení, skoro jako kdyby si s nimi chtěli naposledy pohrát, než je vypustí do původní Frankovy Duny. Návaznost mezi knihami je jinak udělána slušně, ale pořád mi přijde, že celé tohle dobrodružství bylo až přehnaně akční. Kdyby byla kniha kratší a postavy nebyly každou chvíli v extrémních situacích, dal bych ji o hvězdičku více.

Přečtení posledního dílu trilogie už pro mě byla spíše otázka setrvačnosti a také zvědavosti, jak autoři naváží na první román. Lady z Caladanu se přes všechny své nedostatky četla docela lehce a dokázala vyprofilovat několik postav, na jejichž osudu mi vlastně i záleželo, takže jsem doufal ve velké finále, velké emoce a velké dobrodružství. Ne, překvapení se nekoná – mé naděje byly marné a já se obávám, že po skvělých koncovkách historie Duny a předeher k Duně ztratilo duo Herbert-Anderson i svou poslední výsadu, totiž dosažení filmově patetické katarze skrze monumentální bitvy, napínavé duely a uspokojivé rozuzlení. Dědic Caladanu nic z toho nemá. Postavy nově představené jsou smeteny ze stolu bez jakéhokoliv citového záchvěvu, padouši umírají jakoby nic a celá kniha tak působí jako nucené a uměle nafouknuté nic. Vím, že naše dvojka je dojením Duny a mizerným storytellingem pověstná, ale tohle...tohle bych snad i já zvládnul napsat líp. Dvě hvězdy. Ptáte se, za co? 1. Jsem fanoušek a mám rád historii Duny a předehry k Duně (asi jako jeden z milionu). Jsem rád, že knižní vesmír Duny žije a rozrůstá se, byť často do slepých uliček. 2. Zamíchání karet tvarovým tanečníkem. Odepřeli nám epickou rozlučku s Eganem Saarem, Jaxsonem Aruem i Chaenem Marekem. Alespoň že jsme se mohli pokochat svěží linkou s tleilaxanským mistrem kamufláže, která mi připomněla Scytaleho ze Spasitele (láskyplný povzdech). Toť ale vše. Já vím, že knihy o Duně budou vycházet dál a že já je budu dál číst. Nezbývá mi než doufat, že se H+A odrazí od tohohle bahnitého dna (bolestný povzdech).