Duna - box

Fakt číslo jedna: Knihu jsem už četla počtvrté, ale dočetla až teď... Fakt číslo dva: Fakt číslo jedna jsem vždy aplikovala před třicítkou, po ní mě začaly bavit hodně jiné věci než před ní, takže chápu a dává to smysl... Fakt číslo tři: Už během čtení začátku knihy mě děsilo, jak je aktuální i v roce 2021, a do konce knihy se to stále prohlubovalo, což se o 3/4 vydaných v roce 2021 nedá říct, že je budou lidi číst i za X let, byť teď je to (povrchní) hitovka... Fakt číslo čtyři: Oblíbila jsem si postavu, která mě během předchozích čtení neskutečně prudila. Teď už všechno chápu. To dobrý i to zlý. I to, co bude ještě velký průšvih... Fakt číslo pět: Tohle vážně není kniha na přečtení a hned psaní komentáře, protože se o ní musí vážně hodně dlouho přemýšlet. Četla jsem týden, ale budu na ní myslet asi ještě měsíc. Až tak silný obsahuje myšlenky... Fakt číslo šest: Tohle není jenom obyčejné sci-fi. Je to koláž mnohem víc žánrů, která vytváří dokonalý celek a nejspíš to je obraz, který už nikdo po autorovi znovu (podobný) nenamaluje, byť by se snažil sebe víc... Fakt číslo sedm: Naprosto chápu, proč Duna někomu může znít jako slátanina...viz fakt číslo šest... Fakt číslo osm: Pokud máte rádi primárně akci, není to kniha pro vás. Já mám akci ráda, vážně hodně. Jenže taky mám ráda dobře vykreslený svět, kde pochopím, kdo a proč co dělá, protože ho předtím autor kompletně rozebral. A to je zde zvládnuté perfektně. I za cenu, že kniha půjde pomalejším tempem, protože stojí na dialozích. U knihy se musí přemýšlet. Což jak zjišťuji, v současném světě dělá hodně čtenářům problém. Když to musí dělat, kniha je otravuje. Možná proto se stále čte kniha z roku 1965 i v roce 2021. Viz fakt číslo tři... Fakt číslo devět: Je mi jasný, že pokračování bude ještě značně náročné. A na to se moc těším... Fakt číslo deset: Z vody veškeren život pochází... Oblíbila jsem si postavy, děj byl úžasný, celý ten svět je fascinující a všechny jeho aspekty jsem chápala. Jasně, jiný by to napsal na polovinu obsahu, vynechal blbosti a přidal akci...a udělal by z toho současnou moderní "hitovku pro masy"... :D Ale jsem ráda, že je to starý a takhle napsaný  :)

Jeden z mála literárních příběhů, které jsem měl vždy radši ve filmovém zpracování. Přesto dávám znovu a znovu šanci knižnímu zpracování a musím říci, že tentokráte jsem se do příběhu opravdu ponořil a ocenil jeho filozofickou hloubku. Nic se ale při třetím čtení nezměnilo na tom, že některé pasáže (zejména pouštní dobrodružství Paula a Jessicy) se mi zdály strašlivě rozvleklé a popisné (a to mám rád rozvleklost Tolkienovu!). Z dnešního pohledu už se Duna zdá nepříliš originální, ale pokud si uvědomíme dobu vzniku, je třeba Herbertovi uznat řadu novinek, kterými spolu s Tolkienem nakazili scifi (a nebo spíš fantasy?). Ať už jde o do nejmenších detailů propracovaný pouštní svět, mytologii a náboženství (zejména fremenský folklor má ohromnou atmosféru), citáty z neexistujících literárních děl a tak dále. A v neposlední řadě jde o dílo trochu vizionářské: stagnující technická a trochu znuděná civilizace, závislá na látce pocházející z hlubin planety, poražena divými "pouštními primitivy" jejími vlastními zbraněmi, což má způsobit nový růst celého lidského pokolení. Nepřipomíná to snad něco z naší aktuální situace? Za tu rozvleklost bych srazil 10% dolů, ale tady půlky hvězdiček nemají, a tak Duna ode mne dostává plnou palbu. Šaj - hulúd rules!