Dům Bernardy Albové

Drama, kde se na jevišti za celou hru neukáže ani jeden muž, přesto postavy nemluví téměř o ničem jiném. Depresivní prostředí velkého domu se supresivní matkou, kterou bych nikomu nepřála. Bigotnost a sobeckost z ní jen stříká. Její dcery, až nemajetné (kromě nejstarší dcery), se nemohou vdát za chudáka, protože ona a ony jsou v jejích očí "někdo". Žijí své marné životy, ze kterých se některé chtějí vymanit. Žijí v domě bez lásky a ani jedna k druhé necítí nic než nenávist. Hloupý, zákeřný a podlý výrok jedné ze sester vede k neodvratné tragédii.

"Me vuelves Lorca", jak by řekla moje dcera, která se učí španělsky... Na malém prostoru dokázal autor vykreslit pokrytectví, falešnou morálku, násilí a ze všeho toho plynoucí závist. Odehrává se v minulosti na bigotním španělském venkově, ale principiálně stejné věci se mohou dít i dnes a kdekoli. Lorca hru dopsal v červnu 1936 a o dva měsíce později byl během občanské války fašisty zastřelen...