Dům Bernardy Albové

Drama, kde se na jevišti za celou hru neukáže ani jeden muž, přesto postavy nemluví téměř o ničem jiném. Depresivní prostředí velkého domu se supresivní matkou, kterou bych nikomu nepřála. Bigotnost a sobeckost z ní jen stříká. Její dcery, až nemajetné (kromě nejstarší dcery), se nemohou vdát za chudáka, protože ona a ony jsou v jejích očí "někdo". Žijí své marné životy, ze kterých se některé chtějí vymanit. Žijí v domě bez lásky a ani jedna k druhé necítí nic než nenávist. Hloupý, zákeřný a podlý výrok jedné ze sester vede k neodvratné tragédii.

Bernardu jsem viděla na prknech divadla Troníček a neubránila jsem se slzám. Jak herecké výkony tak dílo samo o sobě ve mně zanechali velkou ozvěnu. Na základě představení jsem si tedy přečetla knihu. Velice čtivě napsané zajímavé téma, které v sobě skrývá přenádherný příběh. FUNFACT: Asi půl roku od přečtení knihy jsem obdržela telefonát od režisérky. "Barunko co děláš zítra?" "Nic. Proč?" "Potřebovala bych, abys mi zaskočila v Bernardě!" Přes noc jsem se tedy z videa naučila co říkat a kde stát a další den jsem odehrála roli mé milované Adély.