Druuna 3

Asi je to moje chyba, protože jsem naivně čekala, že příběhy na sebe navazují, vše se nějak vysvětlí, osvětlí a na konci Druuna padne Chacharovi do náruče. Ve třetí knize jsem byla už úplně ztracená, neorientovala se v jednotlivých snech, hladinách reality a kdo je replikant, kdo mutant a kdo Druuna. Sexu ubylo, což by mi nevadilo, přesto měla hrdinka potřebu čtenáře i ostatní figury přesvědčovat o tom, že je děvka a má to tak ráda. Asi jde o mužské erotické fantazie, ale mě to spíše otravovalo a z duše mi to nepromlouvalo. Byla bych hodnotila dvěma hvězdami, nebýt závěrečného příběhu, který se úplně vymykal a konec si slušně pohrál s čtenářem. Takže nechávám tři a slavnostně slibuji, že tuto neplechu jsem ukončila a Druunu si už asi nikdy nepřečtu :-).

„… člověk musí trpět, aby byl člověkem. Nejprve na povrchu, poté niterně. Když bolest zasáhne i tu nejhlubší složku jeho bytí, tedy mysl, pak pochopí rozdíl mezi dobrem a zlem.“ Třetí kniha Serpieriho erotické sci-fi ságy obsahuje kromě dalších dvou navazujících dobrodružství Druuny z let 2000 (Zapomenutá planeta) a 2003 (Klon) ještě jakýsi prequel, nulté číslo s názvem Anima. A protože Anima neobsahuje žádný text je to čistá vizuální fantazie s řadou symbolů a náznaků. Vnadná nahé krásky (která když už je oblečená, tak jen ve skrovných tangách a podprsence) si i tak člověk užije dosytosti, byť vášnivých erotických scén valem ubylo a výjimečně je důraz kladen na otázky lidské existence, smyslu a účelu života jako takového. Typické propriety nicméně nikam nezmizely, takže i když opouštíme prostředí vesmírných lodí, zmar a zkáza vyspělých technologických habitatů, jakož i řada příšerných zmutovaných monster, je nám i nadále k dispozici v plné šíři. Novým prvkem je snad jen nevtíravá nadsázka a lehké satirické zabarvení některých dialogů. Druuna 3 prostě baví stejně jako její předchůdci…