Dračí oči – Pramen moci

Na tuto knihu jsem se dlouho těšila a moje pocity po přečtení jsou výborné. (Teto část bude obsahovat velké množství spoileru tak bacha!!! :D) To že Eli přežila jsem brala jako samozdřejmost a čekala jsem to ,ale vůbec jsem nečekala ,že ji pomáhal Damian.Aronel mi asi sedla víc než ,,stará´´ Elena. Jinak ten Bretin syn mě v mejmenším nepřekvapil. Naštval mě ten konec ,protože jsem celou dobu čekala nějakou milostnou linku mezi Aronel a Damianem ,ale ta se objevila těsně před koncem a ani jsme si ji neužili a skončilo to jaksi dřív než začalo. Autorka mě s tím koncem fakt naštvala ,protože to měla uzavřít a místo toho to téměř neuzavřela a příběh nechala stále hodně otevřený. Možná to značí že by ,,mohl´´ být ještě jeden díl ,ale všude píšou ,že je to závěr. Při dočtení jsem měla stejný pocit jako při dočtení Eragona (to člověka vždy dožere :) ). Chtěla bych taky zkritizovat to ,že autorka má jakési ,,zvláštní´´ psací schopnosti. V jejich knihách si nikdy neumím představit popisované prostředí a nebo postavy. Nezlobte se na mě ,ale ať se klidně říká o Paolinim ,že vše zbytečně rozpitvává ,ale v jeho knihách si dokonale umím ředstavit postavy a prostředí. To samé platí i třeba o Collinsové ,protože jsem se jednou bavila s kamarádkou o Hunger Games a ptala jsem se ji jak se ji líbila jedna scéna ve filmu a ona říkala ,že ta tam nebyla a pak jsem si uvědomila ,že to bylo vlastně jen v knize. Jinak to jsem už hodně odbočila od tématu. Mám ještě jednu připomínku. Hlaváčková nechala umřít Ice jednu z mých oblíbených postav a na konci po něm neštěknul ani pes (doslova).Kniha byla podle mě nejlepší z celé série ,ale i tak měla nějaké nedostatky ,které bych ale autorce prominula. Na závěr napíšu pár věcí co mě dostalo. To jak se Michael poprvé setkal s ,,Aronel´´ a řekl ,,Co to máš s vlasama?! Vypadáš jako elf!´´ a pak ji řekl že je ,,Tetička hadra´´. Taky mě dostala kapitola dívčí válka ,kde si Moama s holkama ,,zahrála´´ na Fobeu a jak se ženské sažily chlapi přivést k rozumu za pomocí pánvičky. to nemluvě o ,,hrdých´´ bojovnících národu Othar. Kniha mě dostala a doufám ,že Hlaváčková napíše ještě spoustu knih ,při kterých se tolik zasměju.

Znáte ten pocit, když se vám knížka, kterou čtete, vůbec nelíbí, a těšíte se na konec, ale když jí dočtete, tak vám ten příběh hrozně chybí? :D Tohle už je asi třetí série, u které se mi to stalo... Příběh byl opět strašně trapný a trochu zdlouhavý, ale nějak se mi dostal pod kůži :D Myslím, že je tohle první, ale taky poslední černošská fantasy, kterou jsem kdy četla (protože nevím o nikom jiném, kdo by něco takového psal...). Bylo zvláštní, jak autorka nechala kmenu Berberů jejich pravé africké jméno. Zvláštní, ne špatné :D Líbilo se mi, jak z Eleny (Eleanora - význam: léčitelka → čarodějka) udělala Aronel (význam (smyšlený): princezna). Předpokládám, že tím odpovídala na otázku na obálce prvního dílu (Princezna, nebo čarodějka?). Co se mi ale nelíbilo byl vztah Aronel s Damianem (mimochodem, nebyl to v předchozím díle Damián? :D). To, že ho dá až na úplný konec a ještě ho nechá otevřený... Co to jako mělo být? Jako by nestačilo, že je otevřený celý konec. Zajímalo by mě, jestli bude ještě další díl - ráda bych se dozvěděla, jak to celé dopadne, ale zase jsem se u té série tak rozčilovala, že nevím, jestli bych ho vůbec četla. Celkově bych řekla, že nápad téhle dračí série byl zajímavý (za což ale podle mě prostě z velké části může Paolini... :) #copyright :D), ale je vidět, že je Hlaváčková začínající autorka. Možná se časem zlepší a pak dopíše ještě jeden díl, který už vůbec nebude plný nelogických věcí a trapných dialogů... Kdo ví :D