Doživotí je velmi silně dojímavou knihou tří generací jedné rodiny. Tři kapitoly, tři různé postavy propojené do sebe. A jeden stejný opěrný bod, kterého se postavy chytají - silná vůle přežít, ať se děje, co se děje. Každá z postav této knihy si nese své břemeno, ale životem proplouvají dál. V tomhle ta kniha je hodně silná a já se jen pomyslně skláněla nad tím, jakou tíhu ty postavy dokážou na svých ramenech unést. Ta rvavost se životem je tu silně patrná a autorovi se nesmírně dobře podařilo toto téma zpracovat. O to snad silnější to je, když příběh vychází do nějaké míry ze skutečných událostí ze života autorových předků. Nečekejte nějak akční děj, který by vám nedal spát. Jde spíše o dost niterné vyprávění života tří různých lidí, kteří toho v životě dostali naloženo. Autor klade důraz spíše na vnitřní život postav, myšlenky, emoce. Celé to je pak zabalené do krásného jazykového obalu, který jsem si dost užila. Přesto mi tu cosi bránilo hodnotit naplno. Patrně to, jak moc je kniha spjatá s Irskem a jakýmsi národním cítěním - to jsem měla dojem, že je to tu hodně propojené. Určitě na tom není nic špatného, ale já s Irskem žádné sepjetí moc nemám (vlastně vůbec žádné), tak to ke mně nepromlouvalo tolik, jak by mohlo k jiným čtenářům. Ale je to jen ryze subjektivní dojem. Jinak za sebe knihu určitě mohu doporučit.

Obálkou vplujeme do příběhu a již nevyjdeme z úžasu. Popisovaná chmurná období jedné irské rodiny skrze několik generací, vystihují zcela osobitě a pravdivě krutý život na přelomu 19. a 20. století, přičemž dovedou plně korespondovat s utrpením a nástrahami života, oproštěné od jakékoli doby. Síla tohoto románu je ve slovech dobře poskládaných do vět, zaplňují mysl a umí vytvořit silný obraz chudoby, nelásky, bolesti a zároveň rodinné soudržnosti, která současnému světu tolik chybí. Čtete dlouhé odstavce protkané dokonalými dialogy, nechcete se s žádnou z postav románu loučit, ale již z názvu románu předem víte, že není jiné cesty. Závěr knihy musí dolehnout na každého, je velice sugestivní a emoční a i když jsem nepřečetl všechny knihy světa, dovolím si tvrdit, že právě tohle je pravá literatura, umění, které neumí každý... Můžete plakat pro tak těžký život všech hrdinů románu, ale zároveň pochopíte, že oni žili život skutečný, neměnný ve své podstatě a možná by nikdy neměnili. Jak těžké je takový fakt přijmout a zůstat šťastný...