Něco nového jsem se dozvěděla o tehdejším způsobu psaní textů a o tehdejších písmech, Sisi nám neukázala ve svých dopisech nic nového a spíš se mi svým chováním při jejich psaní ještě zprotivila. Dle popisu, nedbalá, líná a vzteklá, absolutně nedbajíc jakýchkoliv autorit... Prostě musela být opravdu "příjemná" společnice, přítelkyně, manželka i matka, což ostatně je veřejné tajemství. Co prováděla manželovi, že raději pořád někam jezdila a byl možná větší klid... Zřejmě jsem se nechala unést svým postojem k Sisi jako takové, který už se asi nezmění. Od poloviny knihy jsem už používala rychločtení, už jsem prostě nemohla dočkat konce...

Další kamínek do skládačky informací o mé oblíbené Sisi. Autorku nelze než obdivovat za pečlivou a podrobnou práci na publikaci, je vidět, že Alžběta je její srdcovka.