Dokonalý policejní stát

„Ať žije velká, slavná a bezchybná Komunistická strana Číny!“ „Strategie Číny je jasná. Čína přebírá ekonomickou kontrolu nad státy.“ V Orwellově nejslavnějším románu „1984“ je jedním z klíčových dystopických prvků neustálé, nekončící a všudypřítomné sledování vybraných obyvatel „Oceánie“. Lidé jsou sledování a kontrolování kdekoliv a kdykoliv, včetně soukromí domova, pomocí „obousměrných“ obrazovek, které představují zdroj státní propagandy a současně nástroj ke sledování. Je zakázáno je vypnout nebo jakkoliv zakrýt. A nejhorší je fakt, že člověk vlastně nikdy neví, zda je právě sledován, nebo ne. Otřesná představa, dokonalý panoptikon. A právě takový dokonalý panoptikon vybudovala, a stále buduje, Čína uvnitř svých hranic. Systém je to robustní, zahrnuje policii, různé „domovní důvěrníky“ a další „hlídače“, systémy sledování komunikace a jiné klasické prvky paranoidní diktatury, ale primárně tvořený téměř nekonečnou soustavou kamer, sledovacích softwarů, s výstupy zpracovávanými v reálném čase systémy umělé inteligence, vše ovládáno despotickým režimem. Je to represivní systém, je to tyranský systém. Kniha má dvě základní roviny. Obě stejně čtivé a stejně hororové. Jedna popisuje systém, někdy fakticky, někdy spekulativně. Druhá se zaměřuje na konkrétní osoby, oběti represí. Obě roviny se v zásadě prolínají, prostupují jedna druhou. Lidské příběhy jsou silně emotivní, vyvolávají pocity enormní nespravedlnosti. Záměrně teď pomíjím fakt, který nicméně hraje podstatnou roli, že systém byl vyvinut a prvně vystavěn v Ujgurské autonomní oblasti Sin-Ťiang, oblasti s muslimskou většinou. Nehodlám zde soudit, jestli muslimové hodní, nebo špatní. Plošné, necílené represe však považuji za odporné a zavrženíhodné. Popisy sledovacího systému jsou zhmotněný sen despotů a tyranů. Část textu je věnována historii výstavby, politickému pozadí a politickým důvodům vzniku. Následuje popis fungování sledovacího systému, technologie rozpoznávání obličejů, sociální skóre, projekt „bezpečných měst“, vše zastřešující role umělé inteligence ve vyhodnocování obřího množství dat a zejména role čínských technologických gigantů Huawei, Tencent, provozovatelů např. aplikací Wechat nebo TikTok. Je to děsivé a v zásadě je to varování i pro nás, zde na západě, kam až lze zajít, pokud státu povolíme, aby nás v různé, větší či menší míře, sledoval a vyhodnocení přepustil AI. Čtenář si chtě nechtě vzpomene na „Minority report“, predikci kriminality a preventivní zatýkání. No, tady je to životní realita milionů. Lidské příběhy jsou stejně šílené. Ukazují čínskou propagandistickou realitu. Zavírání do novodobých koncentráků, a.k.a. „převýchovných center“. A samozřejmě další cílené nebo naopak zcela obecné represe. Vyprávění protagonistky o pobytu v jednom takovém převýchovném centru je naprostý bizár, čistý Kafka. V závěru se autor ještě na chvíli stočí pozornost k nechvalně proslulé „Belt and Road Initiative“, čínské ekonomické diplomacii, kupování si ekonomického vlivu v zahraničí skrze slabošské a úplatné západní politiky. Stále stejné neradostné čtení, jako už tolikrát, nyní doplněné o vývoz sledovacích technologií. Řadoví Číňané tohle všechno obhajují (musí obhajovat?) bezpečností. Čínský projekt „bezpečných měst“ je však pouze eufemismus pro masivní sledování obyvatelstva. Zde, víc než kdekoliv jinde, se hodí Benjamin Franklin: „Ti, kteří by se vzdali základní Svobody, aby získali trochu dočasné bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.“ Jednu menší výtku bych k textu měl. Autor je, dnešní terminologií, americký progresivní liberál, občas tak sklouzává k typickému a otravnému progresivně liberálnímu moralizování a poučování. Navíc je to novinář, ne historik, což sice může přidat a přidává na čtivosti, ale zároveň ubrat na objektivitě a přesnosti. Osobně jsem moralizování přešel, podobně jako v mnoha jiných případech u zajímavých knih, nicméně považuji za důležité to zmínit. Kniha rozhodně je varováním před dystopickou digitální tyranií, varováním před plíživou despocií, plošnými represemi a nevratnou ztrátou svobody, varováním před omezováním svobody v zájmu bezpečnosti, tedy něco, s čím se začínáme potýkat i na Západě. A přestože stále ještě žijeme v jedné z nejbezpečnějších a nejsvobodnějších zemí, před podobnými represivními snahami je třeba mít se neustále na pozoru. Zájemcům doporučuji.

Skvěle a - nakolik to mohu posoudit - poctivě napsaná kniha od investigativního novináře. Dozvíme se leccos, ale nejcennější jsou osobní zkušenosti studentky Majsäm, zvláště z koncentračního tábora, kde byla vystavena vymývání mozku. Kniha samozřejmě člověka vyděsí, protože od jejího vydání uplynuly další roky a děj se posouvá - a nikdo neví kam. Role Číny v mezinárodním společenství roste a její vliv je patrný všude. Metody jejích vládců jsou snem všech autokratů - a kdo má dost peněz, může je zavést. Sledování občanů se dostává na novou úroveň - zasáhl mě příměr s filmem Minority Report, kdy lze pomocí umělé inteligence "predikovat", kdo je potencionální terorista. Jak by AI vyhodnotila mě?