Dobývání marnosti

Ta knížka je ještě lepší než jsem myslel. Pro filmové fajnškmekry a ctitele filmového veledíla Fitzccaralldo je Herzogův deník o zběsilém natáčení takřka povinností. Jako velký Herzogův fanoušek jsem se v červenci vydal po jeho iquitoských stopách a nalezl nejenom restauraci Fitzccarralldo s filmovými artefakty na nábřeží, ale také žijicího producenta Fitzccarallda pana Saxera v bekovce, uvelebeného v soukromé hotelové rajské zahradě. Odevšad na vás přitom civí šílený Kinský nebo kníratý Herzog. Když se pak úplně sám koupete v lehce páchoucím hotelovém bazénu s vodotryskem a popíjíte skvěle vychlazené pivo, tak vám pan Saxer naservíruje Vivaldiho z obřích repráků rozestavěných kolem. A vy pak můžete prožít svůj střípek toho omamného dobývání marnosti. Musíte ale pevně zavřít oči.

Naprostá pecka! Jen doplním k už trefně řečenému (od uživatelů vas a puml níže): Herzog geniálně vystihuje atmosféru a pocitové bouře "za scénou" díky tomu, že z reality vytrhne několik zdánlivě nepodstatných a vzájemně nesouvisejících detailů, které ale dokonale mapují celou situaci. Tedy stejný hypnotizující styl, jaký použil ve svých denících, které tvoří klíčové momenty jeho životopisu Každý sám ze sebe a Bůh proti všem. Kniha o útrpné tvorbě geniálního snímku Fitzcarraldo, jednom z asi nejvíce náročných natáčení v historii světového filmu, je vlastně nekonečnou sérií zcela bizarních, mimořádných a často nervy drásajících momentů - kdybych byl na jeho místě a dělo se mi to, co Herzog popisuje na první několika stranách, okamžitě bych to vzdal; jenže Herzog o stovky stran a stovky pekelných scén dál pokračuje nekompromisně dál a dál...! V jeho až deliriálním volném proudu vědomí se míchá realita a sen, jak ostatně Pan Režisér upozorňuje hned na začátku svého jedinečného deníku. Někdy i víc než by se na první pohled zdálo... Příklad: na s. 162 se mezi dvěma odstavci, které jsou zjevně (?!) autentické době natáčení, objeví odstavec o pádu vrtulníku bolivijského prezidenta Barrientose, jako by byl synchronní. Jenže k zmiňovanému pádu vrtulníku došlo plných 12 let předtím... A mimochodem: byl to právě tento bolivijský diktátor, který poslal na smrt Che Guevaru.