Divoká lovkyně

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Host Divoká lovkyně je fantasy příběh plný magie, napětí, prastarých tajemství, přátelství a nechybí tu ani intriky či trocha té lásky. Hlavní roli zde hraje tajuplný les, odvážná mladá lovkyně, která má díky nedopatření čarovné oko a v neposlední řadě sice přítulný (i když jak ke komu), ale nejspíš lidožravý kocour, který se jen tak ničeho nezalekne (ten je tu samozřejmě top!). Kniha je rozdělena na tři části a každá začíná takovým „pohádkovým“ příběhem, který čtenáři lépe představí tři hlavní postavy – lovkyni Branwen, potomka královy sestry Gwydiona a následníka trůnu Pryderiho. Každý z nich si nese nějaké své životní břímě a každého do cíle žene jiná touha. Hrozně moc jsem si tenhle příběh užila, protože autorka píše nesmírně čtivě a poutavě, zbožňuju ty její zvířecí hrdiny, kteří jsou tam sice naprosto okrajově, ale stejně si je pamatujete nejvíc, ale hlavně se mi líbí, že jsou ty její příběhy s nádechem pohádky. Uznávám že většinou je to pak lehce morbidní pohádka... Ano, bojuje se tu, teče krev, umírá se, je tu mraky netsvůr, temných stvoření, podlých a hnusných lidí, ale stejně jako v každé pohádce i zde na nás občas vykoukne i nějaké to dobro. Divoká lovkyně je skvělá fantasy inspirovaná velšským folklorem, kterou doporučím každému, kdo má rád tajuplné příběhy a nebojí se ani temného kouzelného lesa. Výborné postavy, zajímavý příběh, úžasná magie, nejpodlejší podlosti... Pominu že jsem málem zešílela z těch velšských jmen (vzadu je slovníček výslovnosti), a že je tu jedna věc, kterou jsem se ani na konci nedozvěděla (záměrně nejsem konkrétní...), protože jinak tomu není co vytknout.

Začátek pro mě byl bohužel trochu boj. Prvních cca 130 stran jsem se nemohla pořádně začíst a přišlo mi to zdlouhavé. Moc se mi ale líbil svět a jeho atmosféra. Pak se ale příběh konečně rozjel a já se začetla mnohem víc. Začalo se tam dít tolik věcí, že jsem už knihu nechtěla odkládat a postupně mě příběh opravdu pohltil. Moc mě bavila hlavně trojice hlavních postav a jejich společná cesta. Každý z nich měl svůj vlastní příběh, tajemství a důvod, proč se do Divokého lovu vydat, a právě to mě na nich bavilo. A samozřejmě nesmím zapomenout na Branwenina lidožravého kocoura. A ten zvrat?! Ten jsem opravdu nečekala. Ke konci už jsem byla úplně ponořená do příběhu a dokonce ukápla i nějaká ta slzička. Celkově jsem si knihu nakonec moc užila a jsem ráda, že jsem jí dala šanci.