Divoká lovkyně

Krásné. Napínavé, posmutnělé, plné magie, silných přání, přátelství i zrady. Taky naděje a odpuštění. A hlavně, jak autorka podotkla hned na začátku, kocour to přežije.

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Host Divoká lovkyně je fantasy příběh plný magie, napětí, prastarých tajemství, přátelství a nechybí tu ani intriky či trocha té lásky. Hlavní roli zde hraje tajuplný les, odvážná mladá lovkyně, která má díky nedopatření čarovné oko a v neposlední řadě sice přítulný (i když jak ke komu), ale nejspíš lidožravý kocour, který se jen tak ničeho nezalekne (ten je tu samozřejmě top!). Kniha je rozdělena na tři části a každá začíná takovým „pohádkovým“ příběhem, který čtenáři lépe představí tři hlavní postavy – lovkyni Branwen, potomka královy sestry Gwydiona a následníka trůnu Pryderiho. Každý z nich si nese nějaké své životní břímě a každého do cíle žene jiná touha. Hrozně moc jsem si tenhle příběh užila, protože autorka píše nesmírně čtivě a poutavě, zbožňuju ty její zvířecí hrdiny, kteří jsou tam sice naprosto okrajově, ale stejně si je pamatujete nejvíc, ale hlavně se mi líbí, že jsou ty její příběhy s nádechem pohádky. Uznávám že většinou je to pak lehce morbidní pohádka... Ano, bojuje se tu, teče krev, umírá se, je tu mraky netsvůr, temných stvoření, podlých a hnusných lidí, ale stejně jako v každé pohádce i zde na nás občas vykoukne i nějaké to dobro. Divoká lovkyně je skvělá fantasy inspirovaná velšským folklorem, kterou doporučím každému, kdo má rád tajuplné příběhy a nebojí se ani temného kouzelného lesa. Výborné postavy, zajímavý příběh, úžasná magie, nejpodlejší podlosti... Pominu že jsem málem zešílela z těch velšských jmen (vzadu je slovníček výslovnosti), a že je tu jedna věc, kterou jsem se ani na konci nedozvěděla (záměrně nejsem konkrétní...), protože jinak tomu není co vytknout.