Divoká lovkyně

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Host Divoká lovkyně je fantasy příběh plný magie, napětí, prastarých tajemství, přátelství a nechybí tu ani intriky či trocha té lásky. Hlavní roli zde hraje tajuplný les, odvážná mladá lovkyně, která má díky nedopatření čarovné oko a v neposlední řadě sice přítulný (i když jak ke komu), ale nejspíš lidožravý kocour, který se jen tak ničeho nezalekne (ten je tu samozřejmě top!). Kniha je rozdělena na tři části a každá začíná takovým „pohádkovým“ příběhem, který čtenáři lépe představí tři hlavní postavy – lovkyni Branwen, potomka královy sestry Gwydiona a následníka trůnu Pryderiho. Každý z nich si nese nějaké své životní břímě a každého do cíle žene jiná touha. Hrozně moc jsem si tenhle příběh užila, protože autorka píše nesmírně čtivě a poutavě, zbožňuju ty její zvířecí hrdiny, kteří jsou tam sice naprosto okrajově, ale stejně si je pamatujete nejvíc, ale hlavně se mi líbí, že jsou ty její příběhy s nádechem pohádky. Uznávám že většinou je to pak lehce morbidní pohádka... Ano, bojuje se tu, teče krev, umírá se, je tu mraky netsvůr, temných stvoření, podlých a hnusných lidí, ale stejně jako v každé pohádce i zde na nás občas vykoukne i nějaké to dobro. Divoká lovkyně je skvělá fantasy inspirovaná velšským folklorem, kterou doporučím každému, kdo má rád tajuplné příběhy a nebojí se ani temného kouzelného lesa. Výborné postavy, zajímavý příběh, úžasná magie, nejpodlejší podlosti... Pominu že jsem málem zešílela z těch velšských jmen (vzadu je slovníček výslovnosti), a že je tu jedna věc, kterou jsem se ani na konci nedozvěděla (záměrně nejsem konkrétní...), protože jinak tomu není co vytknout.

Každý pátý rok pořádají dva králové lov, který se koná v lese plném magie. Kolují o něm však strašlivé zvěsti, a ne každý se z něj vrátí. Odměna za vítezství je však víc než lákavá a tak se vždy nějací odvážlivci  - nebo pošetilci? -, kteří se ho chtějí zúčastnit, najdou… - Lovkyně Branwen díky svému kouzelnému oku vidí magii a může tak lovit i ty, co jsou pro ostatní skrytí. Má nemocnou matku a udělala by vše pro, aby se uzdravila. Jinak je spíš samotářský typ a společnost ji většinou dělá jen pár jedinců včetně jejího kocoura (ten byl mimochodem TOP). - Gwydion je členem královské rodiny, ale vždy byl opomíjený, a tak se postaral o to, aby i on měl nějaká esa v rukávu. Je odhodlaný zabránit tomu, aby trůn získal jeho bratr, ale aby to mohl ovlivnit, tak musí vyhrát lov. - Pryderi je sice královským synem, ale jako malého ho unesl netvor a vychovával ho. Přestože se později z jeho spárů dostal, tak má strach, že v něm něco stvůrného stále je. Chvíli trvalo, než jsem se vším a všemi seznámila blíž, ale jakmile se tak stalo, tak to nabralo tempo a já od knihy nechtěla odcházet. Na začátku jsem si myslela, že vím, jak to skončí, ale to jsem se přepočítala. Byly tu zvraty, které jsem nečekala. Zvlášť jeden mě zasáhl tak moc, že jsem to musela číst znovu doufajíc, že jsem se spletla a je to jinak. Ale bohužel - nebylo. Tohle byla má první kniha od autorky a rozhodně ne poslední! Strašně se těším, až se pustím do nějaké další. A pokud jste ji stejně jako já zatím neobjevili, tak doporučuji mrknout.