Napíšu jen: Dívčí válka mě až překvapivě hodně bavila, je nádherně nakreslená, japanizaci českých dějin jí nemusím odpouštět, protože právě kvůli ní jsem ji ze zvědavosti četl, a jsem vážně zvědavý, jak to všechno bude pokračovat, neboť co kapitola, to příslib budoucího utržení ze řetězu. A trochu škodolibě by mě zajímalo, co na to Petr Čornej :)

Nemám nic proti překrucování dějin, vždyť manga Dívčí válka se ani náhodou netváří jako historické dílo hodné akademického diplomu. Naopak, českého čtenáře zákonitě pobaví náhled na husitský konflikt od někoho, kdo pochází ze země vycházejícího slunce a zároveň jej to musí dovést k zamyšlení, jak moc překrucujeme v literatuře zase my dějiny jejich. S čím jsem problém ale měl, byl scénář plný patetického modlení a zbožného odevzdání se vyšší moci, stejně jako prapodivné charaktery hrdinů, jež mi k povaze vyprávění vůbec nepasovaly. Neustále se šklebící Žižka, působící dojmem non plus ultra úchyláka, jehož zásahy do děje jsou zcela nepochopitelné, nebo líbezně se tvářící Nastěnka (pardon, Šárka), která je tak provokativně naivní, až to jednoho síří. Celek vypadá trochu jako komediální tragédie na pozadí středověkého masakru, kdy chvílemi nevíte, zda se smát, nebo valit oči nad nárazovou brutalitou. Jako kdybych četl Ateliér špičatých klobouků s Berserkem dohromady... a vůbec to nefungovalo.