Děti kapitána Granta

S Neffovými předělávkami Verna mám ten problém, že to nečtu z touhy po příběhu, ale s tím, že mě zajímá, jak to Neff udělal. Takže v tom zákonitě hledám od začátku chyby a furt přemítám, jestli tahle zápletka a tohle slovo je Verne nebo Neff... U Dětí kapitána Granta Neff v doslovu píše, že román nijak neupravoval, že vlastně jenom krátil. Těšil jsem se teda moc, že se nedočkám takového zvěrstva jako v úpravě románu Dvacet tisíc mil pod mořem. A skutečně to dopadlo o chlup lépe. I když se stále nemůžu zbavit dojmu, že tu a tam narazím na motiv, který mi vyloženě vadí, a říkám si: Tohle není Verne. Tím, že znám původní knihu, mi samozřejmě tady chybí ty výborné verneovské zeměpisné pasáže, kvůli kterým Verna čtu. Výborně ředí děj a myslím, že se na spoustě z nich (zabývají se často historií místa) moc nezměnilo. Tady zůstal jen zběsilý děj, kde se celý kontinent projde za pár stránek. Nepůsobí to vyloženě děsivě jako rozhlasová adaptace z roku 1988 (režie Jiřina Martínková, autoři adaptaca Anna a Radoslav Lošťákovi), kde se hrdinové ženou jen z průšvihu do průšvihu a vy jen slyšíte jak někdo neustále vzrušeně mluví nebo křičí. Ale nemá to k tomu zas tak daleko. Téméř tu chybí jakékoli zpomalení. Utrpěly ale taky některé postavy. Z Roberta je fracek, ne dítě, které se mění v muže. O Paganelovi se jen mluví jako o vědci, v knize se chová jako idiot. Zamilovanost Mary se z knihy úplně vytratila, a když Neff v závěru píše, že se chystá její svatba, byl jsem dost překvapený. A z Ayrtona se stává šílenec. Úplně tam chybí vysvětlení, jak se dostal do Austrálie, když evidentně s Grantem odjel a z Grantovy výpravy zbyli jen 3 lidé... Takže za mě osobně zklamání. Ale čtenářům neznalým originálu by se to mohlo líbit a za úplný provar to nepovažuju. Co je na knize výborné, jsou samozřejmě ilustrace (i když nepochopitelně vložené na špatná místa) a Neffův doslov. Ten za přečtení stojí. Tam se Neff ukazuje jako opravdový znalec, až je člověku líto, že pak výsledkem jeho práce na originálu je tohle.

Touto předělávkou ztratila smysl naprostá většina dějových linek příběhu. Těžko říct, zda je tato kniha k smíchu nebo k pláči. Musim-li si vybrat, pak bohužel to druhé.