Děti kapitána Granta

S Neffovými předělávkami Verna mám ten problém, že to nečtu z touhy po příběhu, ale s tím, že mě zajímá, jak to Neff udělal. Takže v tom zákonitě hledám od začátku chyby a furt přemítám, jestli tahle zápletka a tohle slovo je Verne nebo Neff... U Dětí kapitána Granta Neff v doslovu píše, že román nijak neupravoval, že vlastně jenom krátil. Těšil jsem se teda moc, že se nedočkám takového zvěrstva jako v úpravě románu Dvacet tisíc mil pod mořem. A skutečně to dopadlo o chlup lépe. I když se stále nemůžu zbavit dojmu, že tu a tam narazím na motiv, který mi vyloženě vadí, a říkám si: Tohle není Verne. Tím, že znám původní knihu, mi samozřejmě tady chybí ty výborné verneovské zeměpisné pasáže, kvůli kterým Verna čtu. Výborně ředí děj a myslím, že se na spoustě z nich (zabývají se často historií místa) moc nezměnilo. Tady zůstal jen zběsilý děj, kde se celý kontinent projde za pár stránek. Nepůsobí to vyloženě děsivě jako rozhlasová adaptace z roku 1988 (režie Jiřina Martínková, autoři adaptaca Anna a Radoslav Lošťákovi), kde se hrdinové ženou jen z průšvihu do průšvihu a vy jen slyšíte jak někdo neustále vzrušeně mluví nebo křičí. Ale nemá to k tomu zas tak daleko. Téméř tu chybí jakékoli zpomalení. Utrpěly ale taky některé postavy. Z Roberta je fracek, ne dítě, které se mění v muže. O Paganelovi se jen mluví jako o vědci, v knize se chová jako idiot. Zamilovanost Mary se z knihy úplně vytratila, a když Neff v závěru píše, že se chystá její svatba, byl jsem dost překvapený. A z Ayrtona se stává šílenec. Úplně tam chybí vysvětlení, jak se dostal do Austrálie, když evidentně s Grantem odjel a z Grantovy výpravy zbyli jen 3 lidé... Takže za mě osobně zklamání. Ale čtenářům neznalým originálu by se to mohlo líbit a za úplný provar to nepovažuju. Co je na knize výborné, jsou samozřejmě ilustrace (i když nepochopitelně vložené na špatná místa) a Neffův doslov. Ten za přečtení stojí. Tam se Neff ukazuje jako opravdový znalec, až je člověku líto, že pak výsledkem jeho práce na originálu je tohle.