Deň, keď pastelky našli domov

Když voskovky řekly DOST, zrovna jsem u toho nebyla, takže tohle je pro mne premiéra. A moc si ji užívám, protože se mi líbí všechno: jednoduchá "dětská" kresba, pohlednicový nápad (No schválně, kdy jste naposledy někomu napsali pohled?), příběhy všech aktérů, závěrečné výchovné poučení, skvělé Tondovo řešení a hlavně jeho provedení! Tuhle knížku chceme do knihovny, a to co nejrychleji!!!

Tenhle druhý díl jsem četla dříve než první. Můj dobrý dojem z originálního námětu i zpracování mě vedl k okamžitému zájmu i o předcházející příběh, tak to mluví samo za sebe. Kromě toho jsem si vzpomněla ještě také na „Ohromné maličkosti“ od G. K. Chestertona, na vyprávění o vetešním medvídkovi Krumlíkovi od F. Nepila (z knihy „Dobré a ještě lepší jitro), na písňový text Z. Svěráka o vyhozené semišové polobotce… A co se mi líbí nejvíc, to je nenásilná inspirace jak k lepší péči (nejen) o voskovky, ale i k vymýšlení vlastních pohlednic a k nejrůznějším dalším tvořivým aktivitám. Oba díly jsou myslím jako stvořené nejen do rodin, ale i do škol a do výtvarných nebo třeba dramatických kroužků.

Kam se nám všude můžou zatoulat voskovky? Kde je zapomínáme? Proč se rozhodnou přímo od nás "zdrhnout?" Dá se to napravit? Určitě :-)