Deň, keď pastelky dali výpoveď

Veselá vtipná nápaditá knížečka psaná hezkou češtinou. Text i dětské ilustrace syna zaujaly a rád v knize listuje. Spor mezi žlutou a oranžovou voskovkou jsme vyřešili sami. Můj záměr, přimět ho trochu ke kreslení, se sice nezdařil (i když jsem voskovky zakoupila), ale hlavně že se nám společně strávené chvíle u knížky líbily.

Mám spolu s malými čtenáři radost, že to tak dobře dopadlo. A mohlo být hůř: Toník mohl propadnout pocitu křivdy, protože on přece žádnou svou barvičku nechtěl zarmoutit a nikdy by ho nenapadlo, že se kreslení voskovkami může takhle zkomplikovat. Mohl se nafouknout a žalovat na jiné kluky, kteří určitě nejsou o nic lepší. Nebo mohl žárlit na svou pečlivější sestřičku, že nepřetahuje a byla za to pochválená. Nebo se mohl zatvrdit a sáhnout po vodovkách, když jsou ty voskovky tak lítostivé a některé i ufňukané a závistivé. Místo toho s nimi ale měl soucit a zachoval se vlídně, všem všechno vynahradil a určitě vymyslel i nějaké nové šaty pro chudáka tělovou. To v knížce není, ale tím líp – aspoň mají čtenáři o čem přemýšlet. O vcítění a zamyšlení šlo autorovi nejvíc, to je vidět, ale přitom to nebije do očí a neubírá to příběhu na vtipu, nápaditosti a krásné voskovkové barvitosti : o)

Toníka a jeho voskovky poznávám v opačném pořadí, než v jakém vznikly, ale to mi vůbec nebrání obdivně tleskat. I tyhle ilustrace jsou skvělé, dopisy jakbysmet a vůbec ten nápad! Smekám před autorem - čekala bych tohle empatické dílko spíše od ženy, ale podle fotografie soudím, že jde o mladého a zřejmě stále dětsky hravého muže. Každopádně se těším, až si naši malí čtenáři budou u obou dílů lebedit stejně jako já!