Každý občas zatouží napsat povídku naprosto svobodně, aniž by přemýšlel o nějakých „železných“ zákonech, které jsou vtěleny do literárních příruček. Jsou to zajisté zákony báječné. Je naprosto jasné, že zdaleka ne všechny literární zákony jsou zakotveny v paragrafech. Mikropříběhy skutečných osobností, postav z obrazů či knih i vymyšlených podivínů, zasazených většinou do skutečných kulis. Autor se zaměřuje na krátké výseky ze života svých postav, na momenty, v nichž se věci rozhodujícím způsobem pootočily, proměnily, pokazily, a nějak tak určily vše následující, ale i zpětně osvětlily vše minulé. Postavy podivínů, vynálezců, cestovatelů, uvržené do neodolatelně komických absurdních situací. A při náhlých přechodech od literární vytříbenosti k posměšné plebejské vulgaritě českému čtenáři určitě vytane na mysli Ladislav Klíma. Velkou roli bude hrát čtenář. Je ale nutné aby pochopil, že Ernesto v pralese v Bolívii, vzpomínající na chvilkovou milenku z „maličké země s dlouhým jménem“, je Che Guevara, který skutečně před svou poslední bolivijskou misí pobýval na konci 60. let inkognito v Československu?

První dvě povídky knížky jsou půvabné, další už trošku ztrácejí dech, byť jsem některé nápady ocenil. Autor disponuje inteligencí, schopností nacházet v dějinách zajímavé situace a absurdním humorem, ale většina textů přesto působí nedotaženě. Možná by stálo za to nechat si je ještě odstát a udělat z dobrých nápadů i dobré povídky s pevnější stavbou. Takhle může být čtenář zbytečně zklamáván.