U takto významných a starých historických pramenů je svým způsobem nevhodné je hodnotit jako „literaturu“ a uplatňovat na ně měřítka líbí/nelíbí. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, je to jedním z nejvýznamějších pramenů pro dějiny Německa (i Čech) v raném středověku. Hodnotit lze ale provedení konkrétního vydání a jistě překlad. Ten je dobrý a docela čtivý, co je ale poněkud zarážející, je ohromné množství poznámek. Ty jsou navíc často charakteru dosti nezajímavého. Resp. koho zajímá to, co se autoři snaží téměř v každé větě v poznámce sdělit (neustálé upozorňování na to, jak je které slovo nebo obrat v originále nebo odkud je která citace či aluze), sáhne spíš po kritické edici latinského originálu. Čtenáři, který chce knihu prostě číst a třeba si to i užít, takovéto poznámky nedají nic a ve výsledku je od tak druhé, ne-li už od první strany začne ignorovat úplně, čímž mu uniknou i ty občasné užitečné a vysvětlující. Ale jinak je překlad čtivý a kniha pěkná.

I když jde o kroniku z desátého století je docela čtivě napsaná a díky spoustě popisů bitev i poměrně akční. Pro českého čtenáře je navíc zajímavé, že se několikrát zmiňuje i o knížatech Václavovi a Boleslavovi.