Dědic

Paráda. Tleskám. Málokdy se mi stane, že mě v tomhle žánru něco překvapí a Aíz se to náramně povedlo. Quill mohl být více propracovaný jako postava, ale vyváží to Šírša. Je skvělá. Závěr je pěkný kolotoč, těším se na druhý díl.

Když jsem zjistila, že se autorka opět vrací do světa Jiskry v popelu, jásala jsem. Tento návrat mě ale lehce bolel. Dlouho jsem se nemohla do příběhu začíst a trvalo mi, než jsem se zorientovala, pak ale příběh začal svištět. Vzhledem k tomu, že jde o volné pokračování, vracíme se do stejného světa, opět tu potkáváme hrdiny Lailu, Helenu a Eliase, kteří tu jsou ovšem pouze vedlejšími postavami. Kniha je inspirovaná arabskou kulturou a legendami, opět tu najdeme krutou válku, boje, legendy, magii ale i lásku. Tak jak to mám u autorky ráda :-) Děj mi tentokrát přišel lehce plochý, nevzbuzoval ve mně výraznější emoce, u hlavních hrdinů jsem vnímala jistou nedospělost. Konec mi přišel trochu mimo, ale to bude asi můj osobní problém :-) Knihu hodnotím jako průměr, svezla jsem se spíše na vlně nostalgie, než že by mě příběh tolik zaujmul. Pro čtenáře, kteří s autorkou začínají a jsou nepolíbeni předchozí sérií, může příběh působit zmateněji. Sama jsem za tu dobu už mnoho zapomněla a trvalo mi naskočit zpět.