"Kariel je mamlas, a pokud vůbec má nějaké nitro, tak je mamlas i tam. Je mi líto, pokud jsem někoho zklamal, ale hraju s rozdanýma kartama a nic s tím nenadělám." Je neuveritelné, ako sa zmení život Arnošta Hovězího, keď sa k nemu dostane kniha vyvolávania démonov. A koho by si mohol chlap priať, ako vyvolať krásnu nadržanú succubu. No Boh ma iné plány. Teda zrovna Boh nie, ale demokratické nebo, ktoré vedú svätci a anjeli. Fakt znova dobrý nápad, čo sa týka stvárnenia neba a pekla. Martin D. Antonín je ďaľší z českých autorov, ktorý vytvoril skvelé peklo. Arnošt sa dostáva do nepríjemnej situácie, ktorej musí čeliť spolu s nešikovným anjelom Karielom. Kariel je anjel, ktorý prekazí plán infiltrovať peklo a preto sám musí získať informácie o útoku na Zem. Arnošt a Kariel sú vtipná dvojka a hlavne ma bavili úseky v pekle. Dúfam, že aj druhá časť bude taká dobrá a dostaneme sa konečne aj do neba.

Knihu jsem desetiletí míjela, až si ji přečetla jedna spřátelená literární duše, do nebe (nebo pekla?) ji vychválila, tak jsem se rozhodla ji taky zvládnout. Nepodařilo se. Na vině je šťastná okolnost, že mi v poslední době přistávají v rukou knihy, které mě nepoměrně víc baví. Ale možná by skončila nedočtená i bez toho. Jak je u knih nakladatelství Straky na vrbě úplně běžné, jedná se o gejzír úžasných nápadů a... a nic dalšího. Asi největší problém jsem měla s postavami, přišly mi schématické a víceméně všechny jako přes kopírák. Kariel je označen za nemehlo, ale nikdo jiný neprojevuje víc důvtipu či předvídavosti. Arnošt se choval jako nesmírně povrchní osoba (ale kdo na těchto stránkách nikoli). Neměla jsem komu držet palce a o koho se strachovat. To čtenáře ke knize nepřitáhne. Úplně stejný problém jsem měla s dějem, který vlastně neexistoval. Arnošt přivolá démonku, celá akce se zvrtne (to se dalo čekat), pak se snaží dostat do nebe, skončí v pekle a pak zpátky na světě. Výlet dobrý, ale tak na deset stránek. Zase mi chybělo napětí a očekávání, co se hrdinům semele dalšího. Humor. Vím to moc dobře, ale naděje opět zvítězila nad zkušeností: humor této stáje autorů mi nesedí. Akorát nad ním protáčím panenky a říkám si, jo ahá, tohle mělo bejt vtipný. Nakonec mě umořilo putování Kariela po pekelném sídlišti Střední Čechy a jeho dohadování s Arnoštem o výhodách či záporech nebe a pekla. Jednalo se o sbírku hospodských keců, které působí zajímavě při třetím půllitru, ovšem při popíjení čaje ve čtecím ušáku znějí nesmyslně a hloupě. Zbytek knihy jsem prolistovala a dnes definitivně vrátila do knihovny. Druhý díl ani omylem.