Daemonica Andělské rakvičky

Už je to nejaký čas, čo som čítal prvý diel, ale pri čítaní druhej časti som sa dostal rýchlo do obrazu. Ono jedno sa musí uznať, nápad to bol dobrý. Martin Antonín je jeden z prvých, čo sformoval v českej tvorbe nebo a peklo do takejto formy. Ide o politické situácie oboch frakcií. Nebo, aj peklo majú svoje problémy a do toho im ešte vstupujú ľudia. Témy pekla sú v dnešnej dobe dosť obľúbené. Vedel by o tom povedať Roman Bureš či Kopřiva. Ich podanie je veľmi podobné, no podľa môjho názoru lepšie spracované. U Martina Antonína mám určité veci, ktoré mi vadili. Jedna z nich je, že ma viac zaujali vedľajšie línie ako samotný hlavný príbeh. Mám pocit, že sa autor miestami sám zamotával a nevedel, ako z toho vykľučkovať. Menenie pohlavia pri Arnoštovi mi vadilo. Niekedy som sa už strácal, kto je kto. Viem, že má autor podobný problém s identitou, ale do knihy to nemusel prehnane vkladať. Pochváliť naopak musím boj pod Houskom a niektoré pasáže v pekle. Avšak, najviac ma štve, že to nie je dokončené. Tento diel bol vydaný v 2011 a doteraz tu nie je 3. časť. Nemám rád, keď je niečo nedokončené.

Byl bych blázen, když bych čekal něco jiného, než od první knížky. Navíc v případě druhého dílu objemově v jednou takovém provedení. Autor je blázen, v dobrém slova smyslu, protože to, co se mu honí hlavou a předává to dál do tohoto příběhu, to mi hlava nebrala. Děj mě vlastně ani tolik nezajímal, ale neustále jsem byl zvědavý, kam se ten svět pekelníků bude ubírat dál. Jsou tu neuvěřitelné pasáže, jsou tu slabší pasáže, ale v celkovém kontextu je to něco, co už asi nikdy nebudu číst. Autor má neuvěřitelnou představivost a naladit se na jeho vlnu je pro mě, co by čtenáře, docela náročný proces. Nemůžu říct, že bych byl nadšen, ale mnohdy to byl opravdu fascinující zážitek. Navíc jsem četl, že konečně chystá třetí díl, tak třeba ti nadšenci, co tu jsou, se jednou dočkají zakončení. Příběh by si to zasloužil. Kór, když je tak nevybíravě utnut.