Crying Freeman Plačící drak 2

OBSAHUJE MÉ ÚVAHY NAD DĚJEM, MŮŽE SE TEDY STÁT, ŽE OBSAHUJE SPOILER Nepochopila jsem, proč se vdova vydá na začátku za svou pomstou jenom v křiváku a kalhoták. Ona si ho potom sundá a bojuje jenom v kalhotách, což jsem chápala ještě míň. Ale potom z ní hezky stříká krev na tu její nahotu. To zase že jo. Jestli to mělo jiný význam, než na tolika stranách ukázat prsa, tak jsem ho nepochopila. Ale jako úvod do druhé knihy dobré. V téhle pasáži je přesto dost věcí, které jsem nepochopila. Což v knize bude ještě hodněkrát (soudě po zběžném prolistování). Bílá vlajka v plavkách. Při jejím vytahování jsem nechápala, jak to tam mohlo být prakticky dané. Jako nahumlané, to bych pochopila. Ale že si sundá z těla mokré plavky, co jsou tvrdé jako po naškrobení jsem nepobrala. Vdova se v ten moment asi zamilovala. A proč se tam potom zase všichni svlíkli na vrchu té ponorky? Ne nechápu. Jako nový začátek? Kvůli tomu bude mít snad zabijákova kočenka toho tygra, ne? A ještě ty další věci k dokázání loajality, ne? Ale na druhou stranu. Výmluva proč na pár stránkách vidět další nahou babu. Ale jako kdyby úvod byl nějaká tečka za prvním dílem. Jednička byla fajn, ale tady začíná jeden bizár za druhým. Paj Ja Šan, která nechce, aby náš hrdina byl hlavou Sto osmy draků. To chápu. Ale proč se ten týpek zase svlíknul? Během záchrany své milé. To v prvním díle nedělal nebo jsem si to nevšimla zaujata až moc dějem? A potom přijde další zabiják. Jasné, kočenka. A ty elektronický plavky. A von je zase nahej! Jako když chceš bejt šéf, tak se nepereš oblečenej? Nechápu. Ale skoro mě napadá otázka, proč to všechno. První díl by ještě šel dějově i kresbou. Tohle bylo spíš kresba a sem tam zajímavé dění. A vždy nějaká interakce se ženou. Jestli toto vzniklo jenom pro zábavu, a aby bylo na co koukat, tak to beru. Jo a další díl si půjčim. Konec slíbil, že by se to mohlo trochu změnit.

Kdybych nebyl zapřísáhlý nepřítel východoasijské kultury, musel bych přiznat, že tohle je manga přesně podle mého gusta. Pěkná a čistá akce, chvílemi řádně nechutná, aby byla vzápětí odlehčena nějakým jemným nebo hrubým vtipem. Sice by autora neubylo, kdyby trochu ubral na japonské filozofii, ale to už bych chtěl moc, v rámci jeho původu. Co však vytknout můžu, jsou prvoplánově vyhrocené situace, které dělají z hrdinů osudem zkoušené osoby, přestože je často znát, že jde o úmysl autora, než o logický vývoj událostí. Druhá kniha Plačícího draka uzavírá problematiku manželství mezi zabijákem a jeho vyvolenou, stejně jako boje o nárok na vedení Sto osmi draků. Je to možná lehce stereotypní, ale přesto zábavné a hlavně napínavé. Navíc se na scénu dostává Freemanova sestra a věřte, že tohle je pořádný kus ženské. Oproti tomu poslední třetina rozvíjí zcela nový příběh, kde rychle začíná jít do tuhého, přičemž kouzlo spočívá hlavně v tom, že se děj z Číny pomalu přesouvá na africký kontinent.