Knihu otevírá nejpovedenější verze povídky Dcera pána mrazu, jakou jsem měl kdy tu možnost číst. Robin Recht si na základě Howardova textu spřádá vlastní verzi událostí, které okořeňuje fantastickými výjevy a horečnatou chlapskou touhou. Ostatně, kvalita nesklesne ani v případě následujících Stínů měsíční záře, kde je však už znát méně tvůrčí invence. Výtvarnice Virginie Augustin zpracovala příběh obdobně jako duo Roy Thomas & John Buscema (Savage Sword of Conan 4: Stíny měsíční záře) nebo Timothy Truman & Tomás Giorello (Conan the Cimmerian 22-25: Stíny v měsíčním svitu). Ačkoliv její adaptace nemá chybu, zároveň nemá ani nic navíc. Nejslabším kouskem tak zůstává poslední dobrodružství nesoucí název Šarlatová citadela. Luc Brunschwig pouze převedl původní text do komiksového scénáře a Étienne Le Roux tomu pak dal nenápaditou fazónu evropského středověku. Na první pohled pěkné, ovšem v jádru patetické, nudné a krapet uspěchané. To je ale jen drobná vada na kráse jinak perfektního alba.

Minulé knize v mém případě trvalo jednu povídku než se pořádně rozjela, ale tahle na to jde jinak. Prvním příběhem, obzvláště tedy kresbou, nastavuje laťku vysoko, vysoko a ještě o trochu výš... A světe div se, druhý a třetí příběh nejsou vůbec horší. Od sklepa na půdu conanovské dobrodružství se vším, co chcete. Epický boj s božstvem v titulní povídce střídá čistokrevné hororové dobrodružství v povídce druhé a všechno uzavírá můj favorit, příběh krále Conana, který v sobě musí znovu probudit barbara. Ačkoliv se povídky liší zpracováním, drží krásně pohromadě (třetí na druhou vlastně i odkazuje) a užil jsem si je stejně jako ty, které vydává Comics Centrum.