Proč si mu musel tu hlavu rozbít zrovna Mitrovou sochou, Conane? To nosí smůlu! V předmluvě, k této knize, se Timoty Truman vyjádřil k předcházejícím sešitům (Svazku: Síně mrtvých) tím, že přiznal, že byly trochu uspěchané a to z časových důvodů. Na tomto svazku už je to znát, je znát to zlepšení. Kresba je klasická a na mistra Cary Norda jsme si zvykli. Ke konci je to trochu změna, protože otěže kresby převzal Tomás Giorello. Scénář má v této knize na svědomí Timothy Trummna a vrátila se logika příběhu. Další důkaz toho, jak na to v poslední době Mike Mignola kašle. Jeho zmatečné a nelogické pasáže v předešlém svazku jsou toho důkazem Malá ochutnávka: ...raději bych méně Gunderlandské moudrosti a víc místního piva. Koneckonců jsme vydělali peníze přinejmenším na pět džbánků. Musí být nějaký jiný způsob, jak se dostat v téhle díře k penězům. „...námořník Costigan opět vyhrává. Cožpak tu nezbyl nikdo, kdo by chtěl prověřit umění našeho šampiona? Kdo bude další, kdo se pokusí vyhrát peníze? ….pus%ť se do něj ty, Conane..... Conana z Cimérie zde můžeme sledovat v dalším na sebe navazujícím příběhu. Při útěku po incidentu s Žabím monstrem se dostává do dalšího města, kde je třeba loupit, plenit a rvát se. Prostě klasický darebák v neméně klasickém příběhu. Ženy, pivo a rvačky jsou na denním pořádku. A strašně se mi líbil závěrečný souboj. Conan versus Thak. To se povedlo. Vybral jsem i docela dost citátů. Dvanáct. Vložil jsem je Timothy Trumanovi do jeho krvavého hnízda. Při čtení jsem poslouchal King Diamonda a jeho The Eye z roku 1990. Citát: Bylo to zvláštní uspokojení, zabít jednoho nepřítele dvakrát.

Timothy Truman v této knize dokončuje příběh, který na konci té předchozí nakousl, a je to dobře - až teď jsem si uvědomil, kolik toho minule zůstalo nedořešeno, a jsem rád, že se to dořešilo. Příběh je sice velmi přímočarý, řekl bych že i na Conanovy poměry, ale nevadilo mi to a užíval jsem si vše... Zejména... No zejména zúčtování s Anuovým knězem. To je totiž tak nekompromisně brutální scéna, že o ní můžu rovnou psát jako o nezapomenutelné a mám dojem, že Darebáci v domě pro mě budou už navždycky "tou knihou, ve které je to s tou hlavou".