Čo okom nevidíš

Co napsat k této úžasné knize za komentář, abych jen sprostě nekopíroval skvělé a vystihující komentáře pode mnou? To bylo tak nádherné a úžasné čtení, že to ani neumím slovy popsat. K srdci mi přirostly všechny postavy bez výjimky a moc jsem chtěl být v té vesnici s nimi. Při čtení jsem si často uvědomoval, že se usmívám a posledních padesát stran jsem nemohl přestat číst, i když už byla velmi pokročilá noční hodina. A navíc, Luisa měla stejné povolání, takže o to ještě větší radost. No, a Selma? Takovou babičku by možná chtěl každý :). A optik byl kouzelný :o)).

Ano, jedna z knih, na které se nezapomíná, pokud vám sedne. Jedna z těch, u kterých nechcete, aby skončila, chcete nadále být součástí životů jejích hrdinů, ač to vlastně žádní hrdinové nejsou. Jsou to jen obyčejní lidé z malé vesničky kdesi v Německu a jejich obyčejné životy s malými i velkými starostmi. Ale psané s takovou láskou a tak poeticky, že z toho vzešlo nezapomenutelné pohlazení po duši, krásné vyjádření lásky k lidem s jejich někdy bizardními zvyky a nezvyklými povahami, které jsou tak rozdílné, že k sobě v žádném případě nemohou zapadnout. Ale tolerance a přijetí, láska a přátelství, je všechny udrží pohromadě. Přiznávám, že jsem si zpočátku nebyla jistá, jestli knihu dočtu, půl příběhu jsme si na sebe zvykali, ale pak to najednou začalo fungovat a ve druhé půlce jsem už věděla, že to je jedna z těch nezapomenutelných. Jsem moc ráda, že mě na ni komentáře mých oblíbených uživatelů přivedly. Doporučuji jemným duším.