Co je to tam na dvoře za kolo s chromovanými řídítky?

Vtipných knih je jako šafránu, to znamená (jak dovozuji) málo, neboť jsem v životě žádný šafrán nespatřil a jediné s čím se mi to krásné slovo (šafrán - ovšemže) pojí, je jméno Libuška. Nemluvím zde (tedy správně nepíšu) o knihách a knížkách humoristických, zdaleka ne vždy vtipných - humorných snad, rozhodně ne však rozesmívajících, ale o knihách vtipných, o knihách s espritem, knihách s komičností a vytříbeností jazykovou a zároveň povznášejících. I tuto se mi stalo, že kolega přečet (tím přechodníkem si nejsem jist) tuto knížku začal se smáti a ihned mi z ní citoval a ten citát mě natolik zaujal, že jsem pojal záměr knihu čísti a ihned jsem ten záměr začal uskutečňovat. Veselí, údiv i obohacení a především zopakování snad všech figur poetických za těch nepatrných sto třicet korun českých stojí!

Očekával jsem nějakou francouzskou adaptaci Švejka a ono ejhle, dostal jsem experimentální humoresku plnou legrandy. Čert vem příběh, ten je poněkud banální. Kar- (též řečený například jako Karaňák, Karabum či Karasplaš) je voják (ale mohl by to bejt i abstraktní arménský básník z Paříže, pojídač jogurtů či Slavofil, bacha na to) a nechce jet na vojenskou službu do Alžírska. Chtěj mu v tom pomoci přátelé kolem vypravěče v čele s Henrim Pollakem, vlastníkem toho věhlasného kola s chromovanými řídítky. No a to je všecko. Ale styl je fakt rarita a tolik figur jsem viděl naposledy, když jsem si hrál s cínovými vojáčky. Ať už jsou to autorské promluvy k čtenáři, dokola opakující ujišťování se o podrobnostech (kolo nemůže být popsáno bez řidítek!) i přirovnání krku k nedovařenému kuřeti. K tomu i stránka na zastávku při čtení, to je galantní. A rejstřík toho všeho v zadu, byť teda asi není kompletní, ale ty "atd. atd." si dokážu živě představit. Vypravěč srší intelektem, to beru, sám autor Peréc musel bejt třída. A všechno je to pochopitelně chlámáníhodné, francouzský humor zřejmě mohu/můžu. Dodávám pár anekdot, ale je jich tam mnohem větší fůra: Odpoledne jsme uklidili, protože byt byl opravdu špinavý a nebylo by hezké uvítat kamaráda, kterému jsme chtěli vykloubit loket, v opravdu špinavém bytě. ...zlomit Karalaharimu ruku, že je to zatraceně nebezpečné, že když mu dáme injekci, tak nebude nic cítit a zlomíme mu nejenom ruku, ale rozsekáme kloubní pouzdra, rozsakrujeme klouby, rozerveme šlachy, vyrveme vazy, rozmanžírujeme snopce a vůbec celý ten krám bude na cimpr campr.