Co je to tam na dvoře za kolo s chromovanými řídítky?

Vtipných knih je jako šafránu, to znamená (jak dovozuji) málo, neboť jsem v životě žádný šafrán nespatřil a jediné s čím se mi to krásné slovo (šafrán - ovšemže) pojí, je jméno Libuška. Nemluvím zde (tedy správně nepíšu) o knihách a knížkách humoristických, zdaleka ne vždy vtipných - humorných snad, rozhodně ne však rozesmívajících, ale o knihách vtipných, o knihách s espritem, knihách s komičností a vytříbeností jazykovou a zároveň povznášejících. I tuto se mi stalo, že kolega přečet (tím přechodníkem si nejsem jist) tuto knížku začal se smáti a ihned mi z ní citoval a ten citát mě natolik zaujal, že jsem pojal záměr knihu čísti a ihned jsem ten záměr začal uskutečňovat. Veselí, údiv i obohacení a především zopakování snad všech figur poetických za těch nepatrných sto třicet korun českých stojí!

OuLiPo. Jak vidno - a pochybovali jsme?, vždyť nám to dokázal již Raymond Queneau! -, i stylistická cvičení - tentokráte cca devadesát stránek formátu kapesního vydání - mohou být plnohodnotnou literaturou. Perec se v "Quel petit vélo à guidon chromé au fond de la cour?" pohybuje na hraně (možná dokonce za hranou) možnosti jazykového vyjádření. Ten chlap zde použil snad všechny rétorické figury, které existují, a přitom odvyprávěl - ano, uznávám, dost banální, anekdotickou - přesto však smysluplnou story. Opravdu respekt, takhle bych chtěl taky umět psát.