Co by můj syn měl vědět o světě

Je to vtipné, chvílemi dojemné, strašně opravdové a laskavé. Takové, jak to umí Fredrik Backman vždy napsat.... Milá knížka na pár hodin, která mě rozesmála ale i zahřála u srdíčka. Je vlastně takovým autorovým vyznáním lásky ke své ženě a synkovi s nahlédnutím do toho báječného mužského světa, kterému žádná ženská nemůže úplně porozumět :-).

Milý SynuFredrikaBackmanajehožjménozacelouknihuvůbecnepadne, co bys měl vědět o světě? Měl bys vědět to, že Tvůj tatínek je skvělý spisovatel, který dokázal dojmout mnohem víc lidí, než se Ti kdy podaří poznat. Každopádně to ale moc neplatí pro tuhle knihu. Ta je osobní. Skoro jsem si místy říkala, že i osobní měla zůstat. Třeba si dokážu představit scénu, kdy už jsi dospělý, doma oznámíš, že se svojí partnerkou čekáte další Backmaňátko a bum, tatínek otevírá šuplík a dává Ti rukopis téhle knihy. Myslím, že by sis to mnohem víc užil, než takhle, kdy o tom, co bys měl vědět o světě, čteme i my, osobně nezainteresovaní... Nicméně i v téhle knížce místy probleskne typický Backman a chytí nás, osobně nezainteresované, za srdce. A místy rozesměje. Co si přát víc? Milá oddechovka, vhodná obzvláště pro rodiče hodně malých dětí.

"Mít dítě je v mnoha ohledech podobné, jako řídit bagr v obchodě s porcelánem. S nohou v sádře. S lyžařskou kuklou nasazenou obráceně. Opilí." Velmi osobní sled autorových vzpomínek, úvah, názorů a v první řadě vyznání lásky svému synovi... v druhé řadě také manželce. Pochopila jsem, že “Muž jménem Ove” v určitých ohledech čerpal inspiraci z Backmanova života. První dvě třetiny knížky jsem prochechtala se souhlasným přikyvováním, potom nastal poněkud útlum, ale pořád dobrý. Některé věci jsou společné snad všem rodičům světa. A jiné musí řešit jen ti v civilizovaných zemích, kde míra byrokracie ruku v ruce s různými ideologiemi přebujela v rypákovitý nádor, co člověku nedopřeje svobodné nadechnutí ani při vyměšování. Úryvky řeknou více než komentář. “To byla jiná doba. Ale pak přišly všechny ty technologie. Internet a mobily a dotykové obrazovky a další srandičky, a to dostalo naši generaci pod hrozný tlak, jakmile jsme se stali rodiči, rozumíš? Všechny předchozí generace rodičů se mohly vymlouvat, že „nevěděly“... „Ale prosím tě, my jsme přece nic n-e-v-ě-d-ě-l-i. To bylo v sedmdesátých letech, však víš. Tehdy to vlastně ani nebylo nebezpečný!“ Ale moje generace ví, jasný? My víme VŠECHNO! Takže až v tvé výchově něco kiksne, budu za to moct já. Před právníky v životě neobstojím s tím, že jsem jednal v dobré víře. Mohl jsem si to přece vygooglit. Měl jsem si to vygooglit. Panebože, proč jsem si to nevygooglil? Sakra. Prostě jen nechceme udělat chybu. To je všechno. Z celé naší generace vyrostli specialisté na jednu nebo dvě věci. Máme e-shopy a daňové úlevy a konzultanty a osobní kouče a Apple Support. Nic nezkoušíme sami, zavoláme někomu, kdo se v tom vyzná.” Kombinovala jsem střídavě četbu s poslechem a díky emocionálnímu nasazení L. Hejlíka u mě zase jednou vyhrála audiokniha. 80-85% “Protože vás máme rádi. Nic víc v tom není. Chceme, abyste byli lepší než my. Protože jestli naše děti nebudou lepší než my, jaký má vůbec všechno smysl? Chceme, abyste byli hodnější, chytřejší, pokornější, štědřejší a míň sobečtí než my. Chceme vám vytvořit ty nejlepší podmínky, na jaké se zmůžeme. A tak studujeme metody uspávání, chodíme na semináře, kupujeme ergonomické vaničky a tlačíme prodavače autosedaček ke zdi a řveme na ně: „Tu nejbezpečnější! Dejte mi tu NEJBEZPEČNĚJŠÍ, jasný?“

Je to vtipné, chvílemi dojemné, strašně opravdové a laskavé. Takové, jak to umí Fredrik Backman vždy napsat.... Milá knížka na pár hodin, která mě rozesmála ale i zahřála u srdíčka. Je vlastně takovým autorovým vyznáním lásky ke své ženě a synkovi s nahlédnutím do toho báječného mužského světa, kterému žádná ženská nemůže úplně porozumět :-).

Milý SynuFredrikaBackmanajehožjménozacelouknihuvůbecnepadne, co bys měl vědět o světě? Měl bys vědět to, že Tvůj tatínek je skvělý spisovatel, který dokázal dojmout mnohem víc lidí, než se Ti kdy podaří poznat. Každopádně to ale moc neplatí pro tuhle knihu. Ta je osobní. Skoro jsem si místy říkala, že i osobní měla zůstat. Třeba si dokážu představit scénu, kdy už jsi dospělý, doma oznámíš, že se svojí partnerkou čekáte další Backmaňátko a bum, tatínek otevírá šuplík a dává Ti rukopis téhle knihy. Myslím, že by sis to mnohem víc užil, než takhle, kdy o tom, co bys měl vědět o světě, čteme i my, osobně nezainteresovaní... Nicméně i v téhle knížce místy probleskne typický Backman a chytí nás, osobně nezainteresované, za srdce. A místy rozesměje. Co si přát víc? Milá oddechovka, vhodná obzvláště pro rodiče hodně malých dětí.

"Mít dítě je v mnoha ohledech podobné, jako řídit bagr v obchodě s porcelánem. S nohou v sádře. S lyžařskou kuklou nasazenou obráceně. Opilí." Velmi osobní sled autorových vzpomínek, úvah, názorů a v první řadě vyznání lásky svému synovi... v druhé řadě také manželce. Pochopila jsem, že “Muž jménem Ove” v určitých ohledech čerpal inspiraci z Backmanova života. První dvě třetiny knížky jsem prochechtala se souhlasným přikyvováním, potom nastal poněkud útlum, ale pořád dobrý. Některé věci jsou společné snad všem rodičům světa. A jiné musí řešit jen ti v civilizovaných zemích, kde míra byrokracie ruku v ruce s různými ideologiemi přebujela v rypákovitý nádor, co člověku nedopřeje svobodné nadechnutí ani při vyměšování. Úryvky řeknou více než komentář. “To byla jiná doba. Ale pak přišly všechny ty technologie. Internet a mobily a dotykové obrazovky a další srandičky, a to dostalo naši generaci pod hrozný tlak, jakmile jsme se stali rodiči, rozumíš? Všechny předchozí generace rodičů se mohly vymlouvat, že „nevěděly“... „Ale prosím tě, my jsme přece nic n-e-v-ě-d-ě-l-i. To bylo v sedmdesátých letech, však víš. Tehdy to vlastně ani nebylo nebezpečný!“ Ale moje generace ví, jasný? My víme VŠECHNO! Takže až v tvé výchově něco kiksne, budu za to moct já. Před právníky v životě neobstojím s tím, že jsem jednal v dobré víře. Mohl jsem si to přece vygooglit. Měl jsem si to vygooglit. Panebože, proč jsem si to nevygooglil? Sakra. Prostě jen nechceme udělat chybu. To je všechno. Z celé naší generace vyrostli specialisté na jednu nebo dvě věci. Máme e-shopy a daňové úlevy a konzultanty a osobní kouče a Apple Support. Nic nezkoušíme sami, zavoláme někomu, kdo se v tom vyzná.” Kombinovala jsem střídavě četbu s poslechem a díky emocionálnímu nasazení L. Hejlíka u mě zase jednou vyhrála audiokniha. 80-85% “Protože vás máme rádi. Nic víc v tom není. Chceme, abyste byli lepší než my. Protože jestli naše děti nebudou lepší než my, jaký má vůbec všechno smysl? Chceme, abyste byli hodnější, chytřejší, pokornější, štědřejší a míň sobečtí než my. Chceme vám vytvořit ty nejlepší podmínky, na jaké se zmůžeme. A tak studujeme metody uspávání, chodíme na semináře, kupujeme ergonomické vaničky a tlačíme prodavače autosedaček ke zdi a řveme na ně: „Tu nejbezpečnější! Dejte mi tu NEJBEZPEČNĚJŠÍ, jasný?“