Čítanka Neila Gaimana

Ultimátní výběr Gaimanových povídek. Za mne jsou nejlepší ty, kde s velkou dávkou upřímné brutality ukazuje, jak málo dělí člověka od padoucha (od nejstarší Můžete to dostat s množstevní slevou přes Trollův most k Vládci údolí). Autor dokáže pobavit (Shoggothův prastaropramen je dokonalá parodie Lovecrafta, u níž se smějete nahlas), variovat Doktora Who či Sherlocka Holmese, a vždycky má nápadů víc než dost.

Gaimanova mysl je studnicí příběhů různorodých žánrů chytře si hrající s mytologií, historií a popkulturou a Čítanka je toho krásnou ukázkou. Chronologické řazení textů naznačuje jistý vývoj, nicméně i autora neznalý čtenář musí již od trojice povídek Rytířství, Záhadné vraždy a Trollův most mít v hlavě určitou představu, jaké příběhy Gaiman typicky vypráví. Postupy jsou si často podobné a i tak to pokaždé prostě výborně funguje. Částečně snad autobiografické povídky jako jsou Jezírko se zlatými rybkami či Fakta v případu zmizení slečny Finchové jsou proloženy výbornými fantasy kousky alá Sluneční pták a také výňatky z jednotlivých Gaimovových románů. Ty jsou zde dost možná až zbytečné, kniha by určitě zvládla stát jenom na povídkách. Ačkoli mám teď chuť znovu si přečíst Americké bohy (i kvůli dvěma "sequel" povídkám) a dát šanci např. Oceánu na konci cesty, který jsem doposud neznal; takže vlastně chápu, proč byly zařazeny. Snad jen Lovecraftovské alegorie se mi příliš nelíbily, ale uznávám, že to bude asi jen kvůli neznalosti původních textů.