Císařův levoboček

Moje první kniha od tohoto autora. Dělala jsem si naděje, že se něco dovím. Protože "tatíčka" si vybavím jedině v jeho důstojné podobě, kdy už byl nejen tatíček, ale i dědeček. Začátek zajímavý, četba plynula bez zádrhelů, ale čím dál tím víc se mi zdálo, že čtu nějakou divnou červenou knihovnu. A pořád dokolečka to samé. Možný tajemný původ, do toho neustálé hledání sebe sama, podivný intelektuální ping pong se starší přítelkyní vlastně o ničem, a nevybouřenost. Sice se tu neustále zdůrazňuje jeho pronikavý intelekt, jenže na nějaké cílevědomé studium to nevypadá. Je to jako o někom jiném. Doznávám bez mučení, že konec už vzdávám, došly mí síly a odvaha. Božena Němcová taky lákala k hypotézám o jejím urozeném původu, ale Tajemství Barunky Panklové od Sobkové bylo přece jen líp zpracované. Tohle je jakýsi divný paskvil, navíc se tam objevují i docela nechutné popisy a prostě mi to nesedí k osobnosti, jakou Masaryk byl. Jednu hvězdu nechávám za snadnou čtivost, jinak fantasmagorie.

Autor ukazuje Tomáše na spletité cestě od otloukánka k afektovanému mladému muži jen v emocionálně silných zastaveních, mnohdy těžko uvěřitelných. Nezabývá se tím, co bylo mezi nimi. Výsledkem zkratkovitého podání je slepenec scén bez logické dějové linky, zaplněný panoptikem podivných postav.