Císařův prezident

„Kropaczek erl.“ Kropáčková vyřízeno. Tahle trochu krkolomná teorie pro mě není novinka, myšlenka, že by otcem TGM mohl být císař František Josef I. je z historického hlediska až úsměvná, pro mě ale celkem v dobrém. Takže nejsem nijak zaujatá ani pro, ani proti, z tohoto hlediska pro mě zajímavá četba, navíc se jedná o moje oblíbené historické období, přelom 19. a 20. století s Habsburky jako našimi panovníky na vídeňském dvoře. Spousty nových informací, zejména ze života mladého Tomáše Masaryka, omezeně a zkratkovitě i z okruhu císařského dvora, i když čtenář musí být ostražitý (přes uvedenou rozsáhlou bibliografii, ze které autoři čerpali). Například by mě zajímalo, odkud autoři vyčetli informaci, že prvorozená dcera Františka Josefa I. Žofie zemřela na černý kašel… Ale, co mi velmi, velmi vadilo, že otcovství císaře bylo v textu uváděno od začátku jako něco daného. Pokud by autoři došli na základě postupně předkládaných indicií k závěru, že prezident TGM mohl být s nějakou mírou pravděpodobnosti císařovým nelegitimním synem, bylo by to OK, ale o Tomáši Masarykovi se již od začátku v textu hovoří jako o císařském levobočkovi. Pravda, spousty věcí by mohlo napovídat, třeba to, že Tomáš Masaryk ve své rodině hodně vyčníval nad své prosté rodiče i sourozence. A jeho matka Terezie Kropáčková se za svobodna jako mladá panská kuchařka ve své práci pohybovala mezi lidmi vznešenějšími a urozenějšími, než byla sama. Pracovala i na hodonínském císařském statku, kde se skutečně mohla setkat se samotným císařem, tehdy devatenáctiletým, který v Hodoníně na jaře a v létě 1849 opakovaně pobýval. A její sňatek nahonem v srpnu 1949 s prostým pologramotným čeledínem může taky vzbuzovat otázky… Vzpomeňme na pochybnosti okolo zplození Boženy Němcové nebo i hodně podobný případ Jana Nerudy. Nic z toho nebylo potvrzeno, ani vyvráceno, vše je možné v košatém zeleném stromě života, že? :)) Ale jistota autorů, že to bylo přesně tak a tak, mi vadila a rozčilovala, nejvíc asi tam, kde popisovali, jak matka Tomáše Masaryka dostávala z císařského dvora pravidelně od příslušných císařských emisarů pokyny ohledně výchovy a studií mladého Masaryka, je tu dokonce uvedeno jméno císařského úředníka z Vídně, který za ní v té záležitosti dojížděl (nebo mohl dojíždět…?). Šťastné obraty v životě Masaryka (studium, výhodná zaměstnání i mecenáši) jsou připisovány zásahům z okruhů samotného císaře. Domněnka, nebo zjištění? Tady o pramenech, ze kterých vycházejí, autoři mlčí. Důkazy, mlhavé indicie nebo jen dohady jsou zde podané na stejno… Na druhou stranu, v otázce případného utajeného otcovství se dopídíme spíše jen dohadů a nepřímých indicií, než důkazů. A co se týče případného testu DNA, o kterém se po vydání knihy také dost mluvilo, tak ten není zatím na pořadu dne, Charlotta Kotíková, pravnučka TGM k němu nedala souhlas. I když si nemyslím, že výsledek by mohl způsobit skandál, jak naznačují autoři knihy, možná je ale přece jen lepší nechat některé záhady k řešení až dalším generacím, nebo prostě nechat tajemství tajemstvím...

Podtitul: Tajemství rodiny Tomáše Garrigua Masaryka. Byl nebo nebyl císař Fr.Josef I. otcem Tomáše Masaryka? Matka T.G.M. (za svobodna Terezie Kropáčková, nar. 4. 8. 1813) měla vztah s Fr.Josefema a to proto, že byla vybrána jako "hygienická metresa" pro mladého císaře, aby byl zasvěcen do sexu. V té době byl velký strach z pohlavních nemocí, zvláště v kultivovanějších kruzích. Volba na ní padla z mnoha důvodů, které tehdy měly splňovat ženy s tímto úkolem. Dozvěděla jsem se podrobnosti o životě Terezie, o císaři i o T.G.M. Je otázka, jak to s jeho údajnými rodiči bylo doopravdy, ale knížka se četla pěkně a není zbytečná. Kromě informací, které může někdo zpochybňovat, jsem si početla i něco více o těchto osobnostech. Třeba že Fr.Josef I. měl i díky vojenské výchově životní krédo: Jen žádný patos. Vyznačoval se vědomou snahou zachovat vždy a za všech okolností rozvahu a klid. Důstojná střízlivost, věcnost, sebejistota, stálost. To ho charakterizuje. Smutek a radost byly jen pro prostý lid a demagogy. Byla to jen ztráta času, kterou si nemohl dovolit. Psal si deník, jako všichni Habsburkové... Terezie, dcera řezníka, která pobývala střídavě v Čechách a zavítala i do Vídně jako kuchařka, nás zase zavádí do měšťanského prostředí. Šatila se po městsku a pohybovala se ve vyšší společnosti. Ať je to jak chce, kniha už pro ten náhled do historie a tehdejšího způsobu života není marná.