Chlapec, který nebyl Žid

Chlapec, který nebyl žid je klidné, nadějeplné čtení o neklidných a nelidských válečných časech. Skutečný příběh autorčina dědečka vnímám jako nenásilný wake-up call (takový budíček/ připomenutí) pro současné dny, kdy se na hrůzy války často zapomíná, nebo už jejich nelidskost bývá v myslích lidí otupena. Vypravěčem příběhu je desetiletý chlapec Milek, který neodolal vábení vláčkodráhy kamaráda, jež byl žid. Neposlechl rodiče a chyba ho stála několik měsíců strastí strávených v transportu, pak v pracovním táboře v Linci a na dlouhém útěku směr domov. Už jen představa tak malého chlapce putujícího po nocích stovky kilometrů je dechberoucí. Kniha je postavena na vnitřních myšlenkách, lítosti, zpytování a hledání cesty k Bohu, jako k záchytnému bodu v zoufalé situaci. Ale také na vyprávěných příbězích spoluvězňů. Tím, že je kniha vyprávěna z pohledu chlapce, je psaná nenáročnou formou a proto si ji umím představit jako školní čtení pro děti. Pomohla by jim mnoho věcí si uvědomit. Hlavně ty co bereme jako samozřejmost, ale samozřejmostí být nemusí. Jako je sousto jídla, hlt vody, teplo, zdraví, rodina. Knihu mohu jen doporučit

Knížka Chlapec, který nebyl Žid se mi velmi líbila. No, líbíla se tak nedá říci, jako spíš že mě vyloženě vzala za srdce. Je to hluboký příběh o neuvěřitelné cestě malého klučiny z nacistického lágru domů k mamince. Ale nejvíc vás ohromí, že toto se opravdu stalo. Ten malý klučina, Milek, je autorčin dědeček. Když si toto při čtení uvědomíte, máte o to dítě ještě větší strach. Mnohem silněji prožíváte jeho myšlenky, přátelství i nebezpečí, se kterým se cestou setkává. A tím více vás jeho cesta fascinuje. Z pohledu dnešní doby, kdy dětem leckdy až nezdravě umetáme cestu, aby ji měly co nejpohodlnější, působí čin malého Milka jako něco z jiné planety. Ale zoufalá doba si žádá velké činy i od těch nejzranitelnějších. Tato kniha mě velmi zasáhla a rezonuje se mnou dodnes. A to jsem se s Milkovým příběhem setkal ještě dlouho před jeho vydáním. Strašně jsem si přál, aby vyšla. Aby tento pozoruhodný příběh Pétina dědečka neupadl časem do zapomnění. Děkuji autorce za jeho sepsání a znovu, a ne poprvé, před jejím dědečkem skutečně smekám.....P.S. O téhle knize bych si dokázal povídat hodiny, tolik na mě zapůsobila....5 hvězdiček, protože nelze více.