Chlapec

hodně příjemná knížka posledního žijícího beatnika Lawrence Ferlinghetti je stále v 100 letech ve formě velký borec.

Není asi mnoho básníků, kteří si vydají ke svým stým narozeninám knihu. Možná ani jeden. F. vám stačí říct, že „všechno, co chci celou tu dobu dělat, je chodit po zemi a vařit polévku pro radost“. A protože text psal , když mu bylo 99 (což je obdivuhodné), dá vám klidně SBOHEM, s podotknutím, že naše mysl pomrkává, ale vědomí dál věčně rezonuje časem. Úchvatný je začátek textu, kde se F. zabývá svým dětstvím. Ale vedle toku volného vědomí také podotkne, že žijeme zřejmě na konci průmyslové civilizace a hned upozorní na to, že chrlíme bez přestávky milióny nových automobilů (čehož si považují například naši ekonomové!) čímž ničíme planetu. Řekne vám, že „nový počátek a cesta vpřed je cestou vzad“. A že „Láska a Nenávist jsou víry, které nás žerou jako nenasytní kanibalové“. Tak s tím počítejte, když vám to říká básník, který ten text psal, když mu bylo 99, no řekněte, kdo z nás se toho dožije? Na konci textu se vrací k místu svého zrození, ale v zchátralém domě nikdo není… Text je lemovám jmény jako Dickens, Poe, Mahler, Chagall, Apollinaire, Rimbaud, Baudelaire, Sandburg, Doss Passos, Proust, Dante, Platón, Murphy, Malone, Creeley, Sartre, Kerouac, Ginsberg, Césaire… a mnoho dalších. V knize se mísí epika s chrlenými myšlenkami, jistě vám dá zabrat ji přečíst...