Charonův spár

Další na výsost povedená kniha o Drizztovi ! Nečekal bych, že s tou brutální kadencí, s jakou Salvatore seká jednu knihu za druhou, si udrží tak vysokou kvalitu, ovšem daří se mu to na výbornou ! Perfektní postavy, mnohoznačné, nečernobílé a velmi zajímavě napsané, napínavý a vypointovaný děj, spousta dobré akce, dechberoucí souboj s jedním ze stěžejních padouchů se dokonce odehraje již uprostřed knihy na ploše celých 16-ti stran a tudíž tentokrát nemusíme na všechny zásadní bitvy čekat až na konec knihy. A ke konci jsem se dokonce o Entreriho skutečně bál. Jediné mínus je pro mě opět velké množství prostoru, které dostalo nudné a nikam nevedoucí intrikování vedlejších postav, které je přítomno snad v každé knize. Ale to je jen můj názor, chápu že pro někoho jiného to může být zajímavým kořením knihy. Vzhledem k tomu, že první trilogii o Drizztovi jsem četl, když mi bylo 15, tak jsem skutečně rád, že série stárne, dospívá a vyzrává společně se mnou, aniž by ztratila napínavého, akčního ducha a svoji úžasnou jiskru !

Dlouho jsem čtení odkládala. Letohrad mě zrovna nenadchl a obávala jsem se, co se z tohohle vyklube. Poté, co stará patra padla, doufala jsem v zajímavý nový začátek co bude mít koule... Místo toho tu mám Drizzta co se chová jak zmatené štěňátko, co hledá maminku. Asi jsem to v předchozích dílech tak nevnímala nebo já nevím co... to je takový moula.. to je k vzteku. Za dvěstě let života v tvrdých podmínkách se dopracoval jen k tomu, že je zmatený ze všeho co se kolem něj šustne... Neskutečně mě to štve! A ostatní postavy? Na Dahlii je fajn, že nemá růžové brejličky, všude nevidí jednorožce co prdí duhu, má pohnutou minulost a umí bojovat. No a to je tak asi všechno. Její rádoby sarkastické štěky by šlo v okamihu zašlapat do země, ale až na Artemise nikdo nedělá a ani tomu to moc nejde. Entreri je stará známá tvář, která mi to všechno tak nějak vyvažuje, jako postava má pořád páru to někam dotáhnout. Ti dva by měli Drizzta nějak vyvážit, ale já prostě nevím. Je to celkově takové nijaké. Možná by pomohlo nebohého Drizzta trochu “vyztužit“ a používat méně omáčkového děje... Oproti tomu jsou tu slušní nepřátelé, dobré boje a vítaná drowská linka a celkově dobře vytvořené postavy. Tyhle čtyři věci knihu hodně vylepšují. Poslední třetina se mi líbila nejvíc, konečně pořádné grády :-) Uvidím zda čtvrtý díl vylepší můj poněkud rozpačitý pocit z celé tetralogie.